Ruské nákupy zahraničních zbraní: Složitá hra s mnoha proměnnými

V květnu přinesla média zprávy o zkouškách italských obrněných vozidel v Rusku a hovoří se i o možné licenční produkci. Ostatně společnost KAMAZ už licenčně vyrábí automobily IVECO LMV, zatímco francouzské loděnice DCNS už staví první výsadkové plavidlo třídy Mistral pro ruské námořnictvo. Dovoz západní vojenské techniky do Ruska tedy pokračuje, avšak neustále vyvolává četné otázky a diskuse doma i v zahraničí.

Obecně není dovoz vojenské techniky samozřejmě ničím mimořádným, a to ani u největších a nejsilnějších mocností světa. Dokonce i ozbrojené síly USA používají velké množství zbraní a komponentů ze zahraničí, zejména ze západní Evropy, Izraele či Japonska (poslední dvě země mají vysoce důležitou úlohu subdodavatelů elektronických součástek). A ani Sovětský svaz se podobné praxi nevyhnul, protože v rámci „koordinace výroby“ v RVHP a Varšavské smlouvě odebíral řadu typů techniky vyráběných jinde (na prvním místě lze pochopitelně zmínit cvičné letouny značky Aero). Zhruba od roku 2009 ovšem i běžná zpravodajská média přinášejí časté zprávy o jednáních a smlouvách Ruska se západoevropskými zeměmi, jejichž předmětem jsou dodávky nebo licenční produkce západních zbraní v Ruské federaci, jež se pomalu, avšak jistě zapojuje do mezinárodní „sítě“ zbrojního průmyslu.