Politika životního prostředí a Energetická politika

Politika životního prostředí

Politika životního prostředí (PŽP) se řadí mezi nejmladší aktivity Společenství (EU) v primárním právu se objevuje až v Jednotném evropském aktu.
Jedním z důvodu proč získávala PŽP na významu byla i celosvětová diskuze jako na konferenci OSN ve Stockholmu v roce 1972. Poté přicházeli první změny v institucionální rovině. Při ředitelství Komise pro průmysl byla zřízena organizační struktura se zaměřením na ochranu spotřebitele a životního prostředí. V Evropském parlamentu byl zřízen Stálý výbor pro ŽP
Dle ekonoma Dennise Swanna jsou dva důvody k aktivní PŽP.
Předně spadá otázka ŽP do komplexnější otázky životní úrovně občanů a k jejímu zvyšování se zavázala EU v čl. 2 a 3 Smlouvy o EHS. A pak se velmi úzce váže na volný pohyb zboží a služeb. Například automobilový průmysl, který musí řešit i otázku emisí při prodeji na společném trhu.
Politolog John McCormick vidí čtyři faktory přispívající k zvyšování významu PŽP.
1. Vývoj společné zemědělské politiky zaměřené na intenzivní výrobu, nerespektující dostatečné požadavky na kvalitu potravin ani požadavky na ekologické využívání přírodních zdrojů.
2. Odstranění vnitřních hranic, přinášející vyšší objem dopravy a turistického ruchu. Což vyvolalo diskuzi o ochraně přírodních zdrojů a kulturního dědictví.
3. Nárůst střední sociální třídy, čímž se navýšil konzum spotřebního zboží a energií, produkce odpadů a automobilové dopravy.
4. Regionální spolupráce umožňovala účastí více aktérů současně eliminovat případný odpor jednotlivých zemí. Touto transnacionální spoluprácí se daří eliminovat vůli jednotlivých politických reprezentací.