Měkké pájení v elektronice

1. ZÁKLADNÍ POJMY A POSTUPY
Pájení je jednou z metalurgických metod spojování. Podle teplot používaných při pájení rozeznáváme pájení měkké (do 450°C) a pájení tvrdé (nad 600°C). Tvrdé pájení je využíváno především pro spojování mechanických konstrukčních částí {např. přístrojových skříní, masivních doteků na kontaktní pružiny apod.). Pro připojování vývodů součástek a spojování vodičů se užívá měkkého pájení. Při montáži elektronických zařízení je tento způsob spojování jasně převažující a nabývá stále většího významu. Zejména s nástupem technologie povrchové montáže se pájení stalo dominantním výrobním procesem; byly vyvinuty i nové způsoby pájení (např. pájení kondenzační). K technologii pájení nerozlučně patří problematika tavidel a čištění elektronických zařízení po montážních procesech. Významnou změnou v porovnání s dobou před asi 40 lety je převaha strojního pájení, které jedině umožňuje přesně dodržovat a reprodukovat technologický proces. Na tuto technologii se váže i řada kontrolních metod hodnotících proces pájení a umožňujících jeho dobré řízení.