Stručné dějiny Evropy - studijní materiál

Úvod
Lidská civilizace byla, je a bude - víc než si to my, lidé na konci 2. tisíciletí po Kr., uvědomujeme - ovlivňována přírodním prostředím, ve kterém existuje. Relativně krátký časový úsek, v němž se odehrávají dějiny naší, tedy evropské civilizace (od doby prvních zemědělců zhruba 6 000 let př. Kr. až po dnešek) je spjat s jedinou klimatickou érou - dobou meziledovou. Proto si těžko dovedeme představit, v jakých různorodých klimatických podmínkách se odehrával vývoj lidského rodu.
Historie vzniku a vývoje lidského rodu sahá miliony let před první zemědělce. Probíhala cyklickými dobami - teplými a studenými. Drsné doby ledové (glaciály) nutily k tomu, aby člověk a jeho předci vyvinuli větší úsilí o přežití. Museli lépe sledovat svět kolem sebe a svá pozorování vyhodnocovat. Ohrožení drsnými životními podmínkami přispívalo tedy k rozvoji jejich intelektuálních a pracovních schopností a učilo je stále lépe se svými druhy komunikovat. V dobách meziledových (interglaciálech) člověk nabyté zkušenosti a schopnosti bohatě zúročil.
Vývoj rodu Homo patří do čtvrtohor - kvartéru. V jeho starší části - pleistocénu - se předci člověka měnili ze zvířete v uvažující bytost. V mladší části - holocénu - se člověk naučil pěstovat rostliny, chovat domácí zvířectvo, vynalezl kolo, ukul první meč z kovu, objevil sílu páry, aby nakonec rozpoznal a využil obrovskou sílu atomu a dotkl se nohou Měsíce.