Hledej Zobraz: Univerzity Kategorie Rozšířené vyhledávání

12 659   projektů
0 nových

Státní památková péče v Rakousku a ČSR v 19. a první polovině 20. století

«»
Přípona
.docx
Typ
studijní materiál
Stažené
1 x
Velikost
0,1 MB
Jazyk
český
ID projektu
6034
Poslední úprava
29.06.2015
Zobrazeno
1 462 x
Autor:
agata.kucova
Facebook icon Sdílej na Facebooku
Detaily projektu
Popis:
Období Rakouska - Uherska
Za první legislativní opatření na ochranu památek v Českých zemích (které byly do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska) bylo císařské rozhodnutí z 31. prosince 1850, kterým byly dány stavební památky pod ochranu státu a ministerstva pro obchod, průmysl a veřejné stavby. Císařské rozhodnutí dále ukládalo zřídit Centrální komisi pro výzkum a zachování stavitelských památek. Působila nejen jako byrokratický orgán, ale i jako vědecký institut.

Centrální komise pro výzkum a zachování stavitelských památek se sídlem ve Vídni prvně zasedala 10. ledna 1853. Její působnost se vztahovala i na české země. Při centrální komisi působili konzervátoři. Jejich úkolem bylo pořizovat soupis památek a upozorňovat na všechny okolnosti, které by ohrožovaly ochranu stavebních památek. Při opravách těchto památek bylo nutné si vyžádat vyjádření Komise. Náklady na opravu nesli majitelé, u státních budov to byla ministerstva, do jejichž resortu památky náležely. Pro Čechy bylo jmenováno 14 konzervátorů, pro Moravu jeden. Centrální komise založila ihned i archiv plánů stavebních památek. Úkolem této instituce bylo rovněž pozitivně působit na veřejnost i církev, aby památky ochraňovali. Roku 1859 byla Centrální komise přičleněna k ministerstvu kultury a vyučování.
V roce 1873 byla komise přejmenována na Centrální komisi pro péči o památky a její zájem rozšířen i na památky movité. Za památky se považovaly věci či stavby pocházející minimálně z 18. století (či starší). Komise neměla nařizovací pravomoc, protože zatím neexistoval památkový zákon. Ten byl připravován od roku 1891 z podnětu prezidenta Centrální komise barona Josefa Alexandra Helferta. V Uherské části monarchie byl památkový zákon schválen již od roku 1881.
Ve druhé polovině 19. století docházelo k rozsáhlým restaurátorským pracím na významných středověkých památkách. Jednalo se například o celkovou obnovu hradu Karlštejn v letech 1887 - 1897, restauraci a dostavbu chrámu sv. Víta na Pražském hradě, jež započala roku 1873, či restauraci Prašné brány v Praze a chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Vedením většiny prací byl pověřen architekt Josef Mocker, hlavní představitel puristické metody u nás.

Klíčová slova:

památková péče

památky

restauratorství

ochrana

soupisy

financování



Obsah:
  • Období Rakouska - Uherska
    Alois Riegel (1858 - 1905)
    Max Dvořák (1874-1921)
    Josef Alexandr svobodný pán Helfert (1820-1910)
    Franz Wickhoff (1853-1909)
    Jan Erazim Vocel (1803-1871)
    Rudolf Eitelberger von Edelberg (1817-1885)
    Josef Mocker (1835-1899)
    Období První republiky
    Zdeněk Wirth a soupisy památek
    Názory Zdeňka Wirtha na ochranu památek
    Polemika mezi Wirthem a Wagnerem
    Václav Wagner (1893-1962)
    Soupisy památek
    Památková péče a soupisy památek - střípky z historie
    První publikované uměleckohistorické topografie v Čechách
    Zadání a práce autora
    Obrazový doprovod
    Financování projektu
    Osobnosti Archeologické komise
    Období první republiky
    Německé soupisy
    Příprava vydání českého „Dehia“
    Karel Chytil (1857-1934)
    Otakar Hostinský (1847-1910)
    Hynek Vysoký (1860-1935)
    Luboš Jeřábek (1864-1937)
    Antonín Friedl (1890-1975)
    Rudolf Hlubinka (1878-1951)
    Stanislav Sochor (1882-1959)
    Cyril Merhout (1881-1955)
    Jaroslav Böhm (1901-1962)
    Josef Karel Říha (1893-1970)
    Karel Pecánek (1886-1944)
    Karel Friedrich Kühn (1884-1945)