Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Home » Státnicové otázky » Vypracované státnicové okruhy z Pedagogiky - předmět Pedagogicko-psychologická propedeutika
Vypracované státnicové okruhy z Pedagogiky - předmět Pedagogicko-psychologická propedeutika
«»
| Přípona .docx |
Typ státnicové otázky |
Stažené 11 x |
| Velikost 0,8 MB |
Jazyk český |
ID projektu 9804 |
| Poslední úprava 06.03.2017 |
Zobrazeno 1 732 x |
Autor: kungs |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
18 Kreditů - kvalita:
92,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Univerzita Hradec Králové
- Fakulta:Pedagogická fakulta
- Kategorie:Humanitní vědy » Pedagogika
- Předmět:Pedagogicko-psychologická propedeutika
- Studijní obor:-
- Ročník:3. ročník
- Formát:MS Office Word (.docx)
- Rozsah A4:90 stran
1. Pedagogika jako věda o výchově. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah k jiným vědám, charakteristika základních pojmů: vzdělání, vzdělávání, výchova, sebevýchova.
Slovo pedagogika je řeckého původu (pais = dítě, ago = vedu). Paidagogos byl člověk, jemuž byla v zámožných řeckých rodinách svěřována péče o děti. Učil se s nimi, vodil je do školy, dozíral na ně. Často to byl vzdělaný otrok. Později byly termínem pedagog označovány osoby, které se profesionálně zabývaly výchovou a vzděláním a byly pro tuto činnost speciálně připravovány.
Pedagogika je vědním oborem, který se snaží najít způsob, jak správně vychovávat a vzdělávat v nejrůznějších sférách života společnosti (tzn. že není vázána pouze na výchovu a vzdělávání ve školských institucích a na děti a mládež). Je to věda o výchově člověka, zkoumá výchovně-vzdělávací proces v plné šíři a složitosti ( tj. problematika cílů, obsahů, forem, metod a dalších prostředků výchovy a vzdělávání v nejširším slova smyslu).
Pedagogika je věda, jako každá věda má svůj:
1. Předmět bádání - je výchova a vzdělávání mladé generace, ale i ostatních lidí - tj. vzdělávací proces = výsledky a efekty vzdělávání.
2. Obsahovou strukturu - spočívá v propojení teorie a výzkumu.
3. Účel a poslání
4. Metody bádání
5. Pojmový aparát - utváří se po staletí a je nezbytným vybavením každé vědy (tedy i pedagogiky).
Vznik a vývoj pedagogického myšlení, pedagogika jako vědní obor:
Jako samostatný vědní obor vznikla pedagogika až v 19.století vydělením z filosofie. Do 19.století se pedagogické myšlení rozvíjelo v rámci nejrůznějších filosofických, náboženských a politických koncepcí. Autorem prvního uceleného systému poznatků o výchově a vzdělání byl J. A. Komenský. Ve větší či menší míře se otázkami výchovy zabývala řada osobností historie - Sókrates, Platón, Aristoteles, E. Rotterdamský, J. Locke, J.J.Rousseau, L.N.Tolstoj, atd.
Jako samostatný obor má pedagogika svůj předmět zkoumání = výchova, který primárně nezkoumá jiná disciplína; disponuje souborem výzkumných prostředků, metod a technik a má vytvořen základní pojmový aparát (!pojmy užívané jako speciální pedagogické termíny, jsou intuitivně každému jasné, proto hrozí nejednoznačnost a nepřesnost jejich chápání).
Slovo pedagogika je řeckého původu (pais = dítě, ago = vedu). Paidagogos byl člověk, jemuž byla v zámožných řeckých rodinách svěřována péče o děti. Učil se s nimi, vodil je do školy, dozíral na ně. Často to byl vzdělaný otrok. Později byly termínem pedagog označovány osoby, které se profesionálně zabývaly výchovou a vzděláním a byly pro tuto činnost speciálně připravovány.
Pedagogika je vědním oborem, který se snaží najít způsob, jak správně vychovávat a vzdělávat v nejrůznějších sférách života společnosti (tzn. že není vázána pouze na výchovu a vzdělávání ve školských institucích a na děti a mládež). Je to věda o výchově člověka, zkoumá výchovně-vzdělávací proces v plné šíři a složitosti ( tj. problematika cílů, obsahů, forem, metod a dalších prostředků výchovy a vzdělávání v nejširším slova smyslu).
Pedagogika je věda, jako každá věda má svůj:
1. Předmět bádání - je výchova a vzdělávání mladé generace, ale i ostatních lidí - tj. vzdělávací proces = výsledky a efekty vzdělávání.
2. Obsahovou strukturu - spočívá v propojení teorie a výzkumu.
3. Účel a poslání
4. Metody bádání
5. Pojmový aparát - utváří se po staletí a je nezbytným vybavením každé vědy (tedy i pedagogiky).
Vznik a vývoj pedagogického myšlení, pedagogika jako vědní obor:
Jako samostatný vědní obor vznikla pedagogika až v 19.století vydělením z filosofie. Do 19.století se pedagogické myšlení rozvíjelo v rámci nejrůznějších filosofických, náboženských a politických koncepcí. Autorem prvního uceleného systému poznatků o výchově a vzdělání byl J. A. Komenský. Ve větší či menší míře se otázkami výchovy zabývala řada osobností historie - Sókrates, Platón, Aristoteles, E. Rotterdamský, J. Locke, J.J.Rousseau, L.N.Tolstoj, atd.
Jako samostatný obor má pedagogika svůj předmět zkoumání = výchova, který primárně nezkoumá jiná disciplína; disponuje souborem výzkumných prostředků, metod a technik a má vytvořen základní pojmový aparát (!pojmy užívané jako speciální pedagogické termíny, jsou intuitivně každému jasné, proto hrozí nejednoznačnost a nepřesnost jejich chápání).
Klíčová slova:
pedagogika
výchovné cíle
vyučovací proces
vzdělávací programy
didaktika
škola a rodina
Obsah:
- 1. Pedagogika jako věda o výchově. Předmět pedagogiky. Struktura pedagogiky a vztah k jiným disciplínám. Charakteristika základních pojmů: vzdělání, vzdělávání, výchova (v širším i v užším slova smyslu), sebevýchova.
2. Charakteristika výchovného procesu. Průběh a fáze výchovného procesu z hlediska metodického, ontogenetického. Výchova jako institucionální proces. Obecné znaky výchovy. Funkcionální a intencionální působení.
3. Výchovné cíle. Funkce a struktura výchovných cílů.
4. Biologické a psychické podmínky výchovy. Sociální podmínky výchovy (mikroprostředí, lokální prostředí, makroprostředí).
5. Prostředky výchovy v užším a širším pojetí. Výchovné složky a jejich vztahy.
6. Formy výchovy (školní, mimoškolní, rodinná výchova a sebevýchova) - stručná charakteristika. Metody výchovy (obecné vymezení). Příklady možných třídění metod (např. diagnostické, výchovně-vzdělávací, výzkumné).
7. Pedagogická profese. Význam a sociální pozice sociální profese. Charakteristika pracovních činností pedagoga. Zvláštnosti pedagogické profese.
8. Kompetence a klíčové dovednosti učitelů, jejich motivace, učitel jako model chování. Pregraduální příprava učitelů, jejích další vzdělávání.
9. Žák a jeho současná pozice v podmínkách výchovy a vzdělávání ve škole. Nadaný, handicapovaný, neprospívající žák. Sebevýchova, převýchova.
10. Vyučovací proces a jeho podstata. Etapy vyučovacího procesu. Charakteristika vyučovacího procesu.
11. Mravní výchova, pojmy mravnost, morálka. Cíl, obsah, metody a prostředky mravní výchovy. Výchovné vyučování. Žebříček hodnot a jeho proměny.
12. Škola a její místo ve výchově a vzdělávání. Česká vzdělávací a školská soustava. Aktuální otázky transformace české vzdělávací soustavy.
13. Škola a rodina: vzájemný vztah, formy spolupráce a její problémy.
14. Tradiční a alternativní vzdělávací koncepce. Alternativní školy. Podstata, přehled, analýza současných vzdělávacích koncepcí.
15. Rámcové vzdělávací programy, jejich funkce a struktura. Klíčové kompetence, vzdělávací oblasti, průřezová témata.
16. Vymezení pojmu didaktika, její postavení v systému pedagogických disciplín. Vztah obecné didaktiky k oborovým didaktikám.
17. Didaktické zásady. Přehled didaktických zásad a jejich charakteristika. Realizace didaktických zásad ve vyučovacím procesu. Zásada názornosti (pojetí Komenského a Herbarta) a její uplatnění v praxi.
18. Učivo, způsob výběru, uspořádání a jeho realizace ve vyučovacím procesu. Diferenciace učiva. Mezipředmětové vztahy. Učebnice. Práce s učebnicí.
19. Materiální a didaktické prostředky. Komunikativní funkce didaktických prostředků (multimediální systém, počítače, video apod.). Využití didaktických prostředků pro zdůraznění názornosti (např. zpětný projektor a transparenty).
20. Klasifikace výukových metod. Jejich charakteristika, uplatnění a využití.
21. Přehled základních organizačních forem výuky (hromadné, skupinové, týmové, individuální a individualizované).
22. Typy výuky (informativní, heuristická, produkční, regulativní), stručná charakteristika a příklady možného uplatnění v praxi.
23. Příprava učitele na výchovně vzdělávací působení. Typy přípravy. Základní pedagogická dokumentace. Práce se základními pedagogickými dokumenty.
24. Práce s problémovými žáky, příčiny neprospěchu a nekázně. Realizace zpětné vazby. Evaluace. Hospitace jako prostředek sebezdokonalování.
25. Problematika školního hodnocení, formy a druhy hodnocení, jeho funkce v rámci výchovně vzdělávacího procesu, klasifikace, zkoušení a známkování.