Psychologie a sociologie v řízení firmy

1. Psychologie osobnosti
Osobnost
celek dispozic k psychickým reakcím, který způsobuje že v téže situaci se lidé chovají různým způsobem a tyto reakce vykazují určitou jednotu cítění, myšlení, vnímání, představ a snah.

Df: organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (chování a prožívání).

Osobnost je jedinečný vzorec rysů, tj. trvalých způsobů, jimiž se jedinec liší od druhých.

osobnost se do ps dostává začátkem dvacátého století kdy se ukazuje nutnost zkoumat psychiku jako celek, nikoli jako pouhý soubor ps. fcí.
vysvětlujeme tím fakt, že lidé se v různých situacích chovají stejným způsobem a zároveň různí lidé se ve stejné situaci chovají různě
Nemá hodnotící aspekt – každý je osobností – specifický způsob fungování člověka
Nejednotné pojetí tohoto hypotetického konstruktu

Zásadní dva přístupy
behaviorální – systém naučených tendencí chovat se v určité situaci určitým způsobem
fenomenologický – osobnost je něco skrytého za projevy, chováním jako nepostihnutelná podstata.

Srovnání tří přístupů k osobnosti:

Psychoanalýza
Behaviorismus
Humanistická ps.
Názor na lidskou povahu
negativní
neutrální
pozitivní
Je chování svobodné?
determinované
determinované
svobodná volba
Základní motivy
sex a agrese
drives
sebeaktualizace
Struktura osobnosti
id, ego, super-ego
zvyky
jáství
Role nevědomí
maximalizovaná
prakticky neexistující
minimalizovaná
Pojetí svědomí
super-ego
sebe-zpevňování
ideální já
Vývojový důraz
psychosexuální st.
kritické situace, učení, identifikace
vývoj sebepojetí
Bariéry osobního růstu
nevědomé konflikty, fixace
maladaptivní zvyky,
patologické prostředí
inkongurence

struktura osobnosti
cattel, eysenck,
odhlídneme-li od různých přístupů, pak osobnost tvoří:
schopnosti – motorické, senzorické, intelektové vlohy, schopnosti, nadání, talent
profilující vlastnosti - temperament, charakter
motivace

dynamika osobnosti
hybné síly osobnosti, osobnostního dění, na kterém se vedle motivace podílí i ostatní složky.
motivace
inteligence
temperament a charakter
postoje
kdy hlavní autoregulační úlohu v řízení hraje vůle.

významnou úlohu v dynamice hraje Já
já – a) sebepojetí
b) nejvyšší úroveň integrace osobnosti - psychický aparát

Sebepojetí
relativně stálý a ucelený, současně však měnící se vztah lidského jedince k sobě samému i k subjektivně důležitým skutečnostem jeho života.
co si o sobě myslíme, jak si sebe představujeme, jak se vnímáme , prožíváme, což nakonec ústí v hodnocení sebe. Zahrnuje naše postoje, hodnocení vztahů, hodnotový žebříček a tak se stává jedním z významných motivačních zdrojů.

Kdo jsem?
1) identita – jméno, pohlaví, sociální role
2) vlastnosti projevující se hlavně ve vztazích
3) sebehodnocení
4) hodnoty a svědomí
5) tělesné schéma a vnější zjev

Reálné já – jak sebe člověk vnímá a hodnotí, to co považuje u sebe za reálné
Ideální já – individuální názor, co je žádoucí a správné, co by si přál, co uznává za pozitivní hodnotu ve směru usilování.
a) ideály – považuje je za možné a dosažitelné – mají motivační sílu
b) maximalizmy – nepovažuje je za dosažitelné, ale určují mu obecný směr snažení, body na obzoru – i to působí motivačně
síla ega – rozpor, vyjadřující míru nespokojenosti člověka se sebou samým.

Vývoj já: od tělesného schématu přes sociální já k sebehodnocení
1) tělesné schéma – receptory, vitální pocity
2) sociální já – křestní jméno, vědomí jedinečnosti a kontinuity, přebírání rolí

Obecné znaky osobnosti:
jedinečnost
souhrnnost a jednota
relativní stálost
přizpůsobení a vývoj