Popis:
		1. Charakteristika mezilidské komunikace
Sociální komunikace je základním prostředkem vzájemného dorozumění mezi lidmi - člověk je součástí společnosti, nemůže žít v izolaci. 
„Jak velký rozdíl může být mezi tím, co si myslím, co chci říci, co se domnívám, že říkám, co skutečně říkám, co vy chcete slyšet, co slyšíte, a jak mě pochopíte… a kolik obtíží v komunikaci to přinese.“ Bernard Werber, francouzský spisovatel
Komunikování je sdělování významů prostřednictvím symbolů (komunikací předáváme nejen informace, ale ovlivňujeme i vztahy mezi komunikujícími). 
Lidé přijímají především takové informace, které jsou v souladu s jejich názory a stanovisky. 
Opačné informace ignorují nebo si je upravují (individuální hodnotový filtr). 
Komunikace z hlediska sdělovatele 
a) Sdělení musí být příjemcem vnímáno (navození pozornosti a zájmu o informaci), 
b) Sdělení musí být přijato (dešifrováno) jako pozitivní vzhledem k postojům příjemce, 
c) Příjemce musí pociťovat přijetí informace jako svůj vlastní zájem a akceptovat ji, 
d) Má-li dojít k jednání jako následku přijetí informace, musí existovat odpovídající motivace příjemce.
		
        
    
    Klíčová slova:
		
		  		  komunikace
		  		  externí styl
		  		  písemnosti
		  		  vybrané činnosti
		  		  osobní dopisy
		  		  písemný styk
		  		  podnik
		  		  archivace
		  		
		
				
		
		Obsah:
		
				- 1. Význam komunikace a její formy 
2. Úprava písemností zpracovaných textovými editory ČSN 01 6910 
3. Komunikace podniku v externím styku 
4. Interní komunikace v podniku 
5. Písemnosti při vedení podniku 
6. Právní písemnosti 
7. Personální písemnosti 
8. Písemnosti pro výkon vybraných činností - porady, pracovní cesty 
9. Osobní dopisy vedoucích pracovníků podniku 
10. Organizace písemného styku v podniku, archivace