Teorie a metodika tváření - Konstrukce diagramu mezních deformací (FLD)

SESTROJOVANÍ DIAGRAMU MEZNÍCH DEFORMACI (FLD)

Cíl cvičení: Promčřit různé deformované vzorky a určit experimentální křivku mezních deformací s využitím Veeremanovy interpolace. Porovnat s teoretickými K-G křivkami.

Úvod: Pomocí diagramu mezních deformací lze určit případy, např. vznik trhlin nebo krčku, kterou mohou vést k porušení. Pro méření vlastností plechů se využívá deformační analýzy pomocí mčrné sítč. Tato analýza je založena na předpokladu, že k porušení plechu dojde v důsledku ztenčení (vytvoření krčku) nebo prasknutí, které je výsledkem pouze rovinného stavu napjatosti s ohledem na lokální mčřitelnou deformaci. Pro určení lokální deformace tvářeného plechu se před tvářením na plechu vytvoří mčrná síť s definovanou geometrií (např. kružnice, mřížka). Viz cvičení Zásoba plasticity - nanášení sítě.

Konstrukce diagramu mezních přetvoření (FLD)
Při tváření se síť deformuje o hodnotu, která odpovídá velikosti lokální deformace, kterou v daném místč plech prodčlal. Zmčřením deformované sítč se vyhodnotí deformace v rovinč plechu. Zmčnu tloušťky lze určit ze zákona zachování objemu: <Pi + <P2 + <P3 = 0. Samotná deformace kružnic neukazuje, jak je nutné plech deformovat, než dojde ke vzniku porušení zeslabením (krčkem) nebo prasknutím.

Z tohoto důvodu se diagramy mezních deformací zjišťují na skutečných výliscích (původní diagramy Keelera a Goodwina) nebo laboratorními zkouškami. K získání FLD se připravují vzorky různých tvarů a velikostí, aby se získaly různé stavy deformace. Mčrná síť se nanese na polotovar, který se následné upne pevnč do přípravku a táhne se kulovým tažníkem až ke vzniku porušení.