NEVÝHODY VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE

1. úvod

Za posledních patnáct let došlo v evropském regionu k mnoha výrazným ekonomicko politickým změnám, spojeným především s pádem železné opony a nastolením demokratických režimů ve většině států bývalého sovětského bloku.
K těmto změnám navíc došlo v období hlubokých proměn ve vývoji i v dalších částech světa a ve světové ekonomice obecně.
Došlo k nim v době, kdy se vývoj ve všech oblastech lidské činnosti výrazně zrychlil díky novým komunikačním technologiím a ve světové ekonomice došlo k tzv. globalizaci. V rámci ní dochází všude ve světě k složitým integračním procesům, které na evropském kontinentě nejvíce reprezentuje právě Evropská Unie, jejímž členem se v nedávné době stala i Česká republika.

2. POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU

Evropská unie je společenstvím evropských demokratických států, které usilují o vzájemnou spolupráci v zájmu zachování míru a prosperity.
První myšlenky na vytvoření jakéhosi integrovaného celku v Evropě se začínají objevovat po 2. světové válce. Ve své podstatě směřovaly k prevenci vzniku dalších konfliktů na evropském kontinentě. Byla snaha o nalezení vhodného modelu evropské integrace, která by jednou pro vždy zamezila zabíjení a ničení na kontinentu. Tuto vizi prezentoval poprvé francouzský ministr zahraničí Robert Schuman ve svém projevu z 09/05/1950. Devátého května se v dnešní době slaví jako tzv. „Den Evropy“, dá se říci „narozeniny“ současné Evropské Unie.
V 50. letech dostává integrace konkrétnější podobu, vznikají spolky ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli,1952), EHS a ESAE (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro atomovou energii, oba 1958), které utvořili takříkajíc základnu Evropské Unii tak, jak ji známe dnes. ESUO vzniklo na základě smlouvy o trvání 50. let, tzn. v dnešní době již neexistuje ve své původní podobě, ale resort se přenesl do kompetencí EHS. Členy spolku ESUO se staly: Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.