Hledej Zobraz: Univerzity Kategorie Rozšířené vyhledávání

12 642   projektů
0 nových

Sociální práce s osobami se zdravotním postižením II

«»
Přípona
.doc
Typ
vypracované otázky
Stažené
3 x
Velikost
1,1 MB
Jazyk
český
ID projektu
3715
Poslední úprava
23.06.2014
Zobrazeno
1 230 x
Autor:
redsun
Facebook icon
Detaily projektu
Popis:
Volný čas
= negativní definice: je to čas, který nám zbyde, když odečteme čas ke spánku, sebeobslužným činnostem, práci…= zbytkový čas
tato definice má jednu zásadní nevýhodu - evokuje to pocit, že je to čas k ničemu
v dnešní době, kdo stíhá, není „in“ - souvisí to s workholismem
dnes se lidi stydí přiznat, že mají volný čas, to je praktický dopad negativního vymezení
= pozitivní definice = volný čas patří do života člověka odjakživa
všichni lidé nějaký volný čas měli, člověk potřebuje tento čas, je to přirozená sféra lidského života, má své opodstatnění
je třeba s ním rozumně nakládat a chápat, k čemu bychom ho využívat měli

= čas, ve kterém si můžeme dělat, co chceme, je to čas vlastní, svobodně si volíme činnost, kterou chceme dělat a volíme se ho sami pro sebe
je důležitý pro každého z nás
rozvíjíme si naše schopnosti, relaxační činnost, kompenzace (máme práci, která je zaměřená jednostranně, budu si kompenzovat zatížení jinou činností)
důležité je tu hledisko kompenzace - člověk ve dřívější společnosti měl život poměrně vyrovnaný (fyzická i psychická zátěž)
ve chvíli, kdy je práce jednostranně náročná, potřebujeme nezbytně kompenzaci
pro odbourání stresu jsou dobré pohybové aktivity aerobní vytrvalostní (tzn. 2 hodiny)
těžká práce v zemědělství je člověku nejpřirozenější, proto si to musíme kompenzovat vytrvalostní činností

Kontemplace
= ponoření se do sebe, různé formy (meditace, uzavření se od okolního prostředí) - je to ztišení, zklidnění člověka
potřeba, kterou má každý člověk

Společenské kontakty
velmi důležitá věc (je třeba, abychom se setkávali s lidmi různé sféry, být s jinou skupinou lidí, než jsme my)
v oblastech mozku musíme řešit společenské vazby, integrujeme myšlení
jsme sociální tvorové a je důležité kontakty udržovat

Zájmové, neformální vzdělávání = dobrovolně, sám, protože chceme, tak se učíme

Ve chvíli, kdy se věnujeme jen práci, je to problém.
U handicapovaných jedinců: člověk s postižením většího charakteru (smyslové, tělesné), nároky jsou velice výrazné, vyžaduje to více času, on čas spotřebuje na aktivity, které jsou hlavní - je to otázka toho, že čas objektivně nemá
Druhá skupina jsou lidi s mentálním postižením (my se svobodně rozhodujeme pro nějakou aktivitu), z toho plyne, že nemají z důvodu samostatného rozhodování, veškerý volný čas je terapeutickým časem
většina lidí s postižením svůj volný čas má¨
postiženému nezaměstnanému člověku chybí práce, má extrémně moc volného času
ve chvíli, kdy člověk nemá realizaci zaměstnání, můžeme člověka nemotivovat k činnosti ve volném čase, kde může najít uspokojení (sociálně-terapeutické dílny)
jediný problém vyvstává, že za to nemá peníze
z hlediska sociálních vazeb se to dá ale simulovat
ve chvíli, kdy člověk z objektivních důvodů nemůže být začl. do pracovního procesu, lez to prostřednictvím volnočasových aktivit tento deficit kompenzovat

lidé, kteří nejsou a ani nebudou začleněni do pracovního procesu, je velké množství
poté už člověk ani nemá chuť jít někam pracovat, začlenit se do společnosti
je to stejné jako u absolventa - čím delší doba uplyne od návyků a poznatků, které získal ve škole, je mnohem těžší dostat ho do „letícího života“, resp. zaměstnání

Klíčová slova:

volný čas

populace

většina

vztahy

interakce

rodina

dospělý jedinec

pomoc

podpora



Obsah:
  • 1. Vymezení základních pojmů
    sociální práce,
    speciální pedagogika,
    impairment, disability, handicap,
    defektivita,
    socializace,
    integrace/inkluze,
    ucelená rehabilitace,
    kvalita života.
    2. Historický vývoj vztahu většinové populace k osobám se zp
    teoretické koncepty přístupu k osobám se zp v dějinách,
    význam křesťanství v péči o osoby se zp,
    vliv osvícenství na přístup k osobám se zp,
    vznik prvních specializovaných institucí,
    20. století ve vztahu k osobám se zp,
    vývoj v ČR po roce 1989.
    3. Vliv postižení na psychický vývoj jedince (Psychologie handicapu)
    vliv zp na vývoj osobnosti,
    vliv zp na jednotlivé složky osobnosti,
    postižení jako nároční životní situace.
    4. Interakce jedince se zp a společnosti
    práva osob se zp,
    sociální rozměr postižení,
    význam osob se zp pro společnost,
    paradigmata přístupu k osobám se zp.
    5. Druhy postižení, jejich členění a charakteristika (Pipeková)
    sluchové postižení,
    zrakové postižení,
    narušená komunikační schopnost,
    mentální postižení,
    tělesné postižení,
    kombinované postižení,
    parciální postižení.
    6. Rodina s dítětem se zp (Psychologie handicapu)
    vliv dítěte se zp na rodinné příslušníky,
    zp dítěte jako náročná životní situace pro rodiče,
    podpora rodiny s dítětem se zp,
    systém rané péče,
    školská poradenská zařízení.
    7. Školská integrace (zákony, vyhlášky, Bílá kniha)
    právní rámec školské integrace,
    individuální a skupinová integrace,
    předškolní vzdělávání,
    základní vzdělávání,
    střední vzdělávání.
    8. Dospělý jedinec se zp (zákony)
    legislativní rámec integrace v oblasti zaměstnávání osob se zp,
    sociální integrace,
    poradenský systém,
    celoživotní vzdělávání.
    9. Institucionální systém pomoci a podpory v ČR (odkazy v jednotlivých powerpointech, zákony)
    druhy sociálních služeb pro osoby se zp,
    role neziskových organizací,
    role státní správy a samosprávy

Zdroje:
  • ČÁLEK, O. Akceptace vady jako produkt sociálních vztahů postiženého jedince. Praha: Svaz invalidů v ČSR, 1988.
  • HUTAŘ, J. Sociálně právní minimum pro zdravotně postižené. Praha: NRZP ČR, 2006.
  • JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. Praha: Triton, 2001.
  • JESENSKÝ J. Andragogika a gerontogogika handicapovaných. Praha: Karolinum, 2000.
  • JESENSKÝ, J. Integrace - znamení doby. Praha: Karolinum, 1998.
  • JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha: Karolinum, 1995.
  • MATĚJČEK Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených. Jeneč: H+H, 2001.
  • Pipeková, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6.
  • VÁGNEROVÁ, M. aj. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-7184-929-4.
  • Vítková, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-51-6.