Sociální práce s osobami se zdravotním postižením II

Volný čas
= negativní definice: je to čas, který nám zbyde, když odečteme čas ke spánku, sebeobslužným činnostem, práci…= zbytkový čas
tato definice má jednu zásadní nevýhodu - evokuje to pocit, že je to čas k ničemu
v dnešní době, kdo stíhá, není „in“ - souvisí to s workholismem
dnes se lidi stydí přiznat, že mají volný čas, to je praktický dopad negativního vymezení
= pozitivní definice = volný čas patří do života člověka odjakživa
všichni lidé nějaký volný čas měli, člověk potřebuje tento čas, je to přirozená sféra lidského života, má své opodstatnění
je třeba s ním rozumně nakládat a chápat, k čemu bychom ho využívat měli

= čas, ve kterém si můžeme dělat, co chceme, je to čas vlastní, svobodně si volíme činnost, kterou chceme dělat a volíme se ho sami pro sebe
je důležitý pro každého z nás
rozvíjíme si naše schopnosti, relaxační činnost, kompenzace (máme práci, která je zaměřená jednostranně, budu si kompenzovat zatížení jinou činností)
důležité je tu hledisko kompenzace - člověk ve dřívější společnosti měl život poměrně vyrovnaný (fyzická i psychická zátěž)
ve chvíli, kdy je práce jednostranně náročná, potřebujeme nezbytně kompenzaci
pro odbourání stresu jsou dobré pohybové aktivity aerobní vytrvalostní (tzn. 2 hodiny)
těžká práce v zemědělství je člověku nejpřirozenější, proto si to musíme kompenzovat vytrvalostní činností

Kontemplace
= ponoření se do sebe, různé formy (meditace, uzavření se od okolního prostředí) - je to ztišení, zklidnění člověka
potřeba, kterou má každý člověk

Společenské kontakty
velmi důležitá věc (je třeba, abychom se setkávali s lidmi různé sféry, být s jinou skupinou lidí, než jsme my)
v oblastech mozku musíme řešit společenské vazby, integrujeme myšlení
jsme sociální tvorové a je důležité kontakty udržovat

Zájmové, neformální vzdělávání = dobrovolně, sám, protože chceme, tak se učíme

Ve chvíli, kdy se věnujeme jen práci, je to problém.
U handicapovaných jedinců: člověk s postižením většího charakteru (smyslové, tělesné), nároky jsou velice výrazné, vyžaduje to více času, on čas spotřebuje na aktivity, které jsou hlavní - je to otázka toho, že čas objektivně nemá
Druhá skupina jsou lidi s mentálním postižením (my se svobodně rozhodujeme pro nějakou aktivitu), z toho plyne, že nemají z důvodu samostatného rozhodování, veškerý volný čas je terapeutickým časem
většina lidí s postižením svůj volný čas má¨
postiženému nezaměstnanému člověku chybí práce, má extrémně moc volného času
ve chvíli, kdy člověk nemá realizaci zaměstnání, můžeme člověka nemotivovat k činnosti ve volném čase, kde může najít uspokojení (sociálně-terapeutické dílny)
jediný problém vyvstává, že za to nemá peníze
z hlediska sociálních vazeb se to dá ale simulovat
ve chvíli, kdy člověk z objektivních důvodů nemůže být začl. do pracovního procesu, lez to prostřednictvím volnočasových aktivit tento deficit kompenzovat

lidé, kteří nejsou a ani nebudou začleněni do pracovního procesu, je velké množství
poté už člověk ani nemá chuť jít někam pracovat, začlenit se do společnosti
je to stejné jako u absolventa - čím delší doba uplyne od návyků a poznatků, které získal ve škole, je mnohem těžší dostat ho do „letícího života“, resp. zaměstnání