Žák a motivačně regulační funkce jeho sebesystému

Termínem sebesystém nazýváme to, co je v naší psychologické literatuře označováno jako „jáství“, „já“ nebo „sebepojetí“ a podobně. Označujeme jím tu část individuálního vědomí, která se vztahuje k jedinci jako objektu vlastního poznání (sebepoznání). Sebesystém můžeme jednoduše definovat jako sumu myšlenek, představ, pocitů, emocí, postojů (a podobně) každého z nás k sobě jako k objektu vlastního poznání. Je to tedy vše, co si o sobě myslíme, co si o sobě představujeme, co k sobě cítíme, jak se prožíváme, jaké postoje k sobě formujeme a podobně.
Termín sebesystém nám zní lépe, protože vyjadřuje systémový přístup ke zkoumání člověka. V rámci tohoto přístupu není jedinečný celek (entita, jedinec) součtem jeho jednotlivých částí. Naopak každá část je pochopitelná pouze s ohledem na její místo a roli v systému.
Proces, ve kterém se sebesystém formuje nazýváme sebeuvědomováním. Proces sebeuvědomování je nastartován narozením (někteří by mohli přesvědčeně tvrdit, že ještě v období nitroděložního vývoje) a spočívá na jedné straně v individuaci jedince (v uvědomování si fyzické i psychické oddělenosti a odlišnosti od fyzického i sociálního prostředí) a na druhé straně v deindividuaci jedince(chápání toho, co je jedinci společného s jinými lidmi). Jednoduše řečeno je to proces přijímání informací o sobě jako o jedinci, který se v něčem liší (a v něčem je naopak totožný) ve srovnání s ostatními. Je to nepřetržitý proces přijímání odpovědí z našeho okolí na jednu zdánlivě prostou otázku: kdo jsem, nebo co jsem. Nepřetržitostí tohoto procesu máme na mysli fakt, že odpovědi na zmíněné otázky sbíráme a upřesňujeme v každém okamžiku svého života až do jeho konce.