Určení aniontu v neznámém vzorku

Pokud máte pocit, že je vzorku málo, nebojte si jej trochu naředit. Výsledné zabarvení tím však mohou ztratit na intenzitě (bývají světlejší). Do každé analýzy bereme max. 2 ml vzorku. Výsledky doporučuji zapsat do tabulky (níže) a poté porovnat s vlastnostmi jednotlivých aniontů (pod tabulkou).

Nejprve provedeme reakci na redukční a oxidační vlastnosti aniontu. K roztoku aniontu přikápneme několik kapek kyseliny sírové a roztoku manganistanu draselného. Pokud se odbarví, má aniont redukční účinky. Dále necháme reagovat s roztokem jodidu draselného, pokud se roztok zabarví hnědě, má aniont oxidační účinky.

Dále necháme vzorek reagovat s roztokem barnatých solí (5%) a pořádně protřepeme. Pokud vznikne sraženina, pokusíme se jí rozpustit v HCl (1:1) a ve zředěné kyselině octové (1:4).
Dále necháme vzorek reagovat s roztokem dusičnanu stříbrného (1 %) a sledujeme vznik sraženiny. Pokud sraženina vzniká, otestujeme její rozpustnost v koncentrovaném i zředěném amoniaku. Také poznamenáme barvu sraženiny a pozorujeme, zda se barva nemění (nehnědne) v čase (stačí 10 minut).

Pokud sraženina nevznikla asi s barnatými, ani se stříbrnými solemi, provedeme proužkovou reakci. Tedy ke vzorku přidáme trochu síranu železnatého a opatrně podvrstvíme koncentrovanou kyselinou sírovou. Netřepeme, pozorujeme, zda na rozhraní vrstev vzniká hnědý proužek. Poznamenáme, zda byla reakce průkazná, či nikoliv.