Populační vývoj České republiky

Pravěk
Základní informace o pravěkém obyvatelstvu českých zemí přináší materiální kultura, písemných informací je minimum. Je zde otázka změny kultur, resp. výměny obyvatelstva. Jde o to, docházelo-li k ní a jestli ano, tak do jaké míry přinášeli migranti novou kulturu a nové technologie a zda vůbec docházelo k výměně nejnižšího obyvatelstva.
Co se týče přirozené reprodukce, rodina měla cca 3 až 5 dětí, přičemž po tisíciletí se tento ukazatel neměnil. Naděje dožití byla díky špatným životním podmínkám 20 až 30 let.
V mladším paleolitu (40 000 až 9 000 př. Kr.), v době lovců mamutů, měly české země cca 1 000 obyvatel. V neolitu (2. polovina 6. tisíciletí př. Kr. až 5. tisíciletí př. Kr.) se objevila trvalá sídla, sídelní oblast se rozkládala do vzdálenosti 500 m od řek a do 350 m n. m. (tj. v moravských úvalech, Polabí a dolním Poohří) a v českých zemích žilo cca 10 000 osob.

Starověk
Kolem roku 1 000 př. Kr. měly české země 40 000 obyvatel.
Mezi léty 450 př. Kr. až 0 obývali české země Keltové (celkem asi 100 000 obyvatel), kteří vytvořili města, jejichž rozsah nebyl až do 16. století překonán. Keltové jsou autory i některých našich geografických názvů (hlavně hor). Rozkvět keltské společnosti byl zastaven útoky germánských kmenů ze severu; většina území byla ovládnuta Markomany, na Moravě se usídlili Kvádové. V době stěhování národů se na Moravě zdržovali Langobardi, kteří byli v polovině 6. století vytlačeni nově příchozími národy z východu včetně Slovanů.

Středověk
O situaci ve středověku máme písemné informace, a to hlavně o městském obyvatelstvu (berní knihy - seznam poplatníků městských daní, urbáře - povinnosti poddaných vůči vrchnosti).