Hledej Zobraz: Univerzity Kategorie Rozšířené vyhledávání

12 633   projektů
0 nových

Komunikace pro ekonomy

«»
Přípona
.doc
Typ
studijní materiál
Stažené
0 x
Velikost
0,8 MB
Jazyk
český
ID projektu
11430
Poslední úprava
15.01.2018
Zobrazeno
324 x
Autor:
royal.cut
Facebook icon
Detaily projektu
Popis:
1. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
Naše potřeba komunikace je jednou z nejdůležitějších potřeb života. Žít znamená komunikovat, nekomunikovat znamená umřít. Přesto ale jsou někteří lidé komunikačně i sociálně tzv. "lenivější". Nemají tak silnou potřebu navazovat vztahy, posilovat je, komunikovat a sdělovat své pocity, postoje a názory. Důvody mohou být různé. Může to být dáno introvertní orientací osobnosti, v krajní podobě může jít o sklon k autismu. Může to být projev nízkého sebevědomí, strach ze selhání, může to být i nedostatek komunikačních dovedností. Jestliže si chceme při komunikaci věřit, spoléhat na sebe sama, jestliže máme mít optimální sebedůvěru, měli bychom se snažit komunikaci více porozumět a také ji lépe zvládat. Znamená to vědět, jak funguje ve výjimečných situacích, ale i v situacích, které si normálně neuvědomujeme (Mikuláštík, 2003).

Komunikace je jedním z nejdůležitějších projevů vývoje člověka. Má svůj biologický vývoj, který předchází vývojovému procesu historickému a můžeme jej označit jako vývoj fylogenetický. Zvířata, ve srovnání s lidmi, komunikují s omezenými možnostmi (pomocí pachů, tykadel, bzučení, vibrací a letových kreací; opice skřeky, pohyby, mimikou, gesty a pachy). Lidská komunikace je odlišná zrovna tak jako psychika od komunikace nižších druhů. Základními odlišovacími znaky jsou řeč a symbolika. Interpersonální komunikací obecně rozumíme komunikaci tváří v tvář. S rozvíjejícími se technologiemi se stále častěji realizuje komunikace mezi lidmi, kteří mohou být od sebe vzdáleni tisíce kilometrů. Obvykle jsou takové formy komunikace považovány za méně osobni (Mikuláštík,2003).
Člověk je tvor společenský, a proto je jeho komunikace společným jmenovatelem sociálních jevů - sociálních vztahů, individuálních vztahů, sociální interakce, sociální percepce. Rovina společenských vztahů a rovina interpersonálních vztahů jsou dvě roviny, které se navzájem prolínají. Sociální styk je dán třemi prvky sociální komunikace, a to: komunikačním prvkem (výměna informací), interakčním prvkem (výměna aktivit a organizace, společné činnosti), perceptivním prvkem (vzájemné vnímání účastníků sociálního styku).

Definování pojmu sociální komunikace
V psychologii je komunikace chápána jako přenos informací, jak sebeprezentace, sebepotvrzení. Jedná se o vyjádření postojů k předmětu, k komuniké i k příjemci komunikace. Jde o procesy působení na ostatn ovlivňování, znesnadňování nebo usnadňování porozumění. Definic pojm komunikace existuje celá řada. Některé zdůrazňují aspekty formální, někter obsahové, další stránku logickou či prožitkovou.
Janoušek (1968) definuje komunikaci jako "sdělování významů v sociálním chování a v sociálních vztazích lidí..."; Nakonečný (1999) definuje komunikaci jako sdělování určitých významů v procesu přímého nebo nepřímého sociálního kontaktu; Křivohlavý (1988) o komunikaci hovoří jako o sdělování s tím, že zdůrazňuje sdílení; Krech, Crutchfield a Ballachey (1968) chápou komunikaci jako "výměnu významů mezi lidmi".
Můžeme říci, že sociální komunikace je interkace prostřednictvím kódovaných symbolů verbálních a neverbálních. Jedná se o interakční proces mezilidského dorozumívání, kterým si lidé sdělují významy pomocí konvenčních znaků (Mikuláštík, 2003).
Pojem komunikace je velmi obsažný a zahrnuje velkou škálu funkcí: informativní, instruktivní, přesvědčovací, posilovací a motivující, zábavnou, vzdělávací a výchovnou, socializační, osobní identity, poznávací, svěřovací, únikovou.
Proces komunikace~
Komunikace je dynamický proces a probíhá vždy mezi dvěma nebo více , lidmi. Brichcínovo (1996) pojetí procesu komunikace vychází ze změny myšlenkového procesu v proces komunikační. Tento proces je možné shrnout do čtyř fází:
1. Pomocí vnitřní řeči si komunikátor uvědomuje a precizuje myšlenku či pocit, který chce někomu sdělit; v úvahu bere i komunikační kontext a očekávání partnera.
2. V druhé fázi se zapojuje formulátor - z paměťové zásoby vybírá slova, která by nejvýstižněji zastoupila představy (syntaktická pravidla a program artikulace).
3. Informace je zakódována a ve vědomí vnímaná jako "obraz výroku".
4. Vlastní artikulovaný projev, včetně zpětnovazebního okruhu (říkám to tak, jak jsem to chtěl říct, říkám to tak, aby poslouchající vnímal to, co vnímat má ?).
Obr. 1: Schéma procesu komunikace

Klíčová slova:

sociální komunikace

asertivní chování

veřejný projev

komunikace

vyjednávání

tvořivost



Obsah:
  • Komunikace pro ekonomy 1
    1. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE 2
    1.1 Verbální komunikace 4
    1.1.1 Řeč 5
    1.1.2 Příčiny nedorozumění 5
    1.1.3 Naslouchání 6
    1.1.3.1 Proces naslouchání 6
    1.1.4 Zpětná vazba 7
    1.1.5 Paralingvistické aspekty řeči 7
    1.2 Nonverbální komunikace 8
    1.2.1 Mimika a pohledy . 9
    1.2.2 Gestika 10
    1.2.3 Proxemika 11
    1.2.4 Komunikace dotykem (haptika) 13
    1.2..5 Postoje (posturika) 13
    1.2.5.1 Postoj řečníka při prezentaci 14
    1.2.6 Předměty kolem nás (prostředí) 14
    1.3 Komunikační struktury v malých skupinách 16
    1.4 K vyzkoušení a zamyšlení 17
    1.4.1 Doporučený seznam pro zdokonalení komunikace (podle M. Munter) 17
    1.4.2 D. Carnegie: Jak získávat přátele a mít na lidi vliv 18
    1.4.3 Jak přimět člověka, aby se postavil na vaše stanovisko 18
    1.4.4 Několik otázek a odpovědí 18
    2. ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ 20
    2.1 Eric Berne a stavy ega 20
    2.2 Typy asertivního chování 22
    2.3 Asertivní práva 23
    2.4 Základní asertivní dovednosti 24
    2.5 K vyzkoušení a zamyšlení 24
    2.5.1 Jste asertivní? 24
    2.5.2 Nácvik "Požádání o laskavost" 25
    3. VEŘEJNÝ PROJEV 1
    3.1 Základní pravidla prezentace 1
    3.2 Příprava veřejného projevu 2
    3.2.1 Posluchači 2
    3.2.2 Sdělení 2
    3.2.3 Místo a čas, podmínky a didaktické pomůcky 2
    3.3 K vyzkoušení a zamyšlení 3
    3.3.1 Příprava ústního projevu (Reineke, 1991) 3
    3.3.2 Jak přesvědčivě hovořit (Reineke, 1991) 4
    3.3.3 Vyhodnocení prezentace (Hospodářová, 1997) 4
    3.3.4 Etické otázky. Etika řečníků (DeVito, 2001) 4
    4. VYJEDNÁVÁNÍ 5
    4.1 K zamyšlení a vyzkoušení 7
    4.1.1 Analýza postupu po vyjednávání 7
    5. TVOŘIVOST 7
    5.1 Tvůrčí proces 8
    5.2 Tvůrčí osobnost 8
    5.3 Intuice v tvůrčí činnosti 8
    5.4 Tvořivost a inteligence 9
    5.5 Tvořivost a motivace 9
    5.6 Bariéry tvořivosti 10
    5.7 Některé metody a techniky řešení problému 11
    5.8 Aplikace metod a technik tvůrčí analýzy a tvorby inovačních námětů 13
    5.9 K vyzkoušení a zamyšlení 15
    5.9.1 Individuální řešení uzavřeného problému 15
    5.9.2 Na závěr kapitoly nabízím hru k pochopení emocionálních bariér, která se jmenuje "Selský dvůr" 15
    6. VEDENÍ PORADY INTERAKČNÍ METODOU 16
    6.1 Funkce porady 17
    6.2 Role na poradách 17
    6.3 Důležité prvky přípravy 19
    6.3.1 Příklad přípravy průběhu porady, kde je řešen problém 21
    6.4 Fáze řešení problému 22
    6.5 Typy lidí, se kterými mohou být na poradách problémy 22
    6.6 K vyzkoušení a zamyšlení 23
    6.6.1 Postup při přípravě porady 23
    7. OBCHODNÍ JEDNÁNÍ 24
    7.1 Fáze obchodního jednání 24
    7.1.1 Příprava na jednání 25
    7.1.2 Otevření jednání 25
    7.1.3 Nabídková fáze 25
    7.1.4 Protizahájení partnera 26
    7.1.5 Jádro jednání (dohoda) 26
    7.1.6 Zakončení jednání 26
    7.2 K vyzkoušení a zamyšlení 26
    7.2.1 Otázky, které si klademe ve fázi příprava jednání (Khelerová1993) 26
    7.2.2 Charakterizujte úspěšného obchodníka 27
    7.2.3 Máte některé jeho vlastnosti, popište které 27
    7.2.4 Pokud jste měl/a možnost prodávat, zkuste si vytvořit svoji typologii zákazníků 27
    8. ETIKA A ETIKETA V PODNIKÁNÍ 27
    8.1 Etika v podnikání 28
    8.2 Etiketa 30
    8.3 Oblasti společenského styku 31
    8..3.1 Vnější vzhled 31
    8.3.2 Chování na veřejnosti 32
    8.3.3 Osobní styk 32
    8.3.4 Etiketa na pracovišti 35
    8.3.5 Společenská setkání 37

Zdroje:
  • Mole, J.: Jiný kraj, jiný mrav, Management Press, Praha, 1995
  • Smejkal, V.: Lexikon společenského chování, Grada, Praha, 1998
  • Šroněk, I.: Etika a etiketa v podnikání, Management Press, Praha 1995
  • Šroněk, I.: Kultura v mezinárodním podnikání, Grada, Praha, 2000. ISBN 80-247-0012-3