9 kroků k samostatné práci žáka

Roztomilá paličatost=základ pro samostatnost?

"Ne, ne. Lenky. Tako, tam." (Pro nechápající: Ne, tam nepůjdu. Jdeme pro lentilky. Otče, jsou tímto směrem.) S těmito slovy vyrazila moje ani ne dvouletá dcera k polici, kde se nachází její oblíbený pamlsek. Víceméně rozhodla sama o tom, co a kdy se bude nakupovat.

Samostatnost, nebo ještě lépe spoléhání se na sebe sama, se u dětí objevuje okolo druhého roku věku. Projevy objevivších se zárodků samostatnosti považuji rodiče za paličatost, neboť dítě je malé a samozřejmě neumí své potřeby vysvětlit patřičně zdvořile. Pokud se na rozvoji samostatnosti nepodílí velkou měrou rodiče, postupem času se ona roztomilá paličatost promění v apatii a závislost na rozhodování a vedení druhých. Přiznejme si bez obalu, že částečně je na vině i tradiční přístup učitelů a školy.

Postoj mnoha učitelů: "Já jsem ten vědoucí a vy jste ti nevědoucí, kterým přináším osvícení." slouží nejen jako vděčné téma vtipů o paranoidních, často až mesiášských komplexech učitelů. V reálném životě vede jen k utužování závislosti dítěte (nebo teenagera) na autoritách. Učitel rozhoduje, co se bude kdy a kde v hodinách dít. Ve výsledku se přizpůsobí tempo hodiny nejprůměrnějšímu ze všech průměrných žáků ve třídě. A učitel doufá, že ti méně šikovní se nějak proberou a budou pracovat o něco rychleji, zatímco ti šikovnější nebudou v prostojích otravovat. Přitom vyřešit tento problém nevyžaduje žádnou velkou námahu.