Hledej Zobraz: Univerzity Kategorie Rozšířené vyhledávání

12 659   projektů
0 nových

Vypracované otázky ke státní zkoušce z Římského práva

«»
Přípona
.doc
Typ
státnicové otázky
Stažené
2 x
Velikost
1,4 MB
Jazyk
český
ID projektu
10494
Poslední úprava
19.06.2017
Zobrazeno
1 366 x
Autor:
quadra
Facebook icon Sdílej na Facebooku
Detaily projektu
Popis:
1. Časové vymezení a charakteristika jednotlivých vývojových etap římského práva: doba královská, republika, principát, dominát

Nejstarší - monarchistické - období (asi 753 - 510 př.n.l.)
Římský historik Livius napsal na přelomu letopočtu Dějiny Říma. V nich vyložil legendární založení tohoto města → mělo se tak stát roku 753 př.n.l. a za zakladatele je označován Romulus. Řím byl založen na sedmi pahorcích (tzv. Septimontium). Je to území o velikosti asi 16 ha (dnešní Palatinum). Romulus dal základ i určitým orgánům, sám se stal prvním králem.

Na území, kde vznikl Řím, žily 3 etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové.

Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace → městský stát (civitas). S tím přišel i nový typ práva a politiky. První etruská centra nalezneme v Toskánsku (Florencie) a pak ještě více na sever - Bologna, Miláno. Jižněji od Říma leží Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma.

V tomto období můžeme mluvit již o městském státu (civitas). Je to určité sdružení svobodných lidí, kteří společně žijí na jednom území jako jeho neomezení vlastníci. Společně ho hájí a společně rozhodují. Musí zde být opevněný městský aglomerát - na vršku, který usnadňoval obranu. V tomto opevnění se pak v případě nebezpečí skryjí všichni občané (pracovali mimo opevnění jako zemědělci a pastevci). Způsob vlády v civitas nebyl stejný, ale bylo zde několik společných bodů:

Klíčová slova:

římské právo

prameny

republika

dominát

principát

království

pravomoc



Obsah:
  • 1. Časové vymezení a charakteristika jednotlivých vývojových etap římského práva: doba královská, republika, principát, dominát
    2. Nejdůležitější literární prameny k římským právním dějinám - jednotliví autoři, jejich díla a časové zařazení (Livius, Suetonius, Tacitus, Cicero, Prokopios)
    3. Poznávací a produkční prameny římského práva: produkční prameny (lex, plebiscitum, senatusconsultum)
    4. Poznávací a produkční prameny římského práva: produkční prameny (constitutiones principum, edicta magistratuum, responsa prudentium)
    5. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (Lex XII Tabularum, Fragmenta Vaticana, Pauli Sententiae,Tituli ex Corpore Ulpiani, Scholia Sinaitica)
    6. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (Gai Institutiones, jejich obsah a význam pro poznání římského práva)
    7. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (kodexy předjustiniánského období- Codex Gregorianus a Codex Hermogenianus, citační zákon, Edictum Theodorici, Lex Romana Visigothorum, Lex Romana Burgundionum)
    8. Poznávací a produkční prameny římského práva: poznávací prameny (justiniánské zákonodárství)
    9. Římské polyteistické náboženství a jeho právní funkce, jednotlivé kněžské sbory, římské právo a křesťanství
    10. Metoda práce římských právníků klasického období: jejich postoj k právní teorii, nejdůležitější právní definice z Digest, různé významy pojmu ius v římském právu
    11. Právní školy sabiniánů a prokuliánů
    12. .Nauka o negotium iuridicum: typologie, vnitřní elementy (essentialia negotii, naturalia negotii, accidentalia negotii)
    13. Způsoby projevů vůle, možné vady a vnější vlivy působící na lidskou vůli: error (in negotio, in persona, in corpore, in substantia, in qualitate) a jeho důsledky na platnost právního jednání
    14. Způsoby projevů vůle, možné vady a vnější vlivy působící na lidskou vůli: dolus (actio de dolo, exceptio doli), vis (absoluta, compulsiva)
    15. Právo osob v římském právu: caput, capitis deminutio (maxima, media, minima)
    16. Právo osob v římském právu: status (libertatis, civitatis, familiae)
    17. Osoby sui iuris s omezenou schopností právního jednání: tutela a cura
    18. Institut otroctví: vývoj postoje římské společnosti k institutu otroctví, právní důvody upadnutí do otroctví, favor libertatis
    19. Institut otroctví: typy manumisí - slavnostní a neformální manumise otroků, podmínky a právní důsledky
    20. Právnické osoby římského práva: populus Romanus, civitates, municipia, collegia, sodalitates, piae causae, aerarium populi Romani, fiscus)
    ...
    ...
    ...
    60. Římské právo obligací: kontrakty konsensuální (mandatum)
    61. Římské právo obligací: pactum (rozdíl mezi pactum a contractus), quasi-kontrakty (legatum per damnationem, legatum sinendi modo, pollicitatio, votum, negotiorum gestio, tutela impuberis, indebiti solutio, condictio - causa data causa non secuta, - ob turpem vel iniustam causam, - sine causa, communio incidens)
    62. Institut darování v římském právu (inter vivos, mortis causa), zákonodárství omezující svobodu darů
    63. Římské právo obligací: delikty (furtum)
    64. Římské právo obligací: delikty (bona vi rapta)
    65. Římské právo obligací: delikty (iniuria)
    66. Římské právo obligací: delikty (damnum iniuria datum)
    67. Římské právo obligací: quasi delicta (de effusis et deiectis, de posito et suspenso, nautae - caupones - stabularii, adversus mensorem qui falsum modum dixerit, adversus iudicem qui dolo malo in fraudem legis sententiam dixerit, actio servi corrupti, actio sepulchri violati, adversus publicanum)
    68. Římské právo dědické: nejstarší typy římské závěti
    69. Římské právo dědické: klasická římská závěť a její vnitřní struktura
    70. Římské právo dědické: způsoby přijímání dědictví, kategorie dědiců, možnosti zásahů prétora do dědického práva
    71. Římské právo dědické: legáty - typologie legátů a zákonodárství omezující legáty, fideicommissum hereditatis
    72. Římské soudnictví, obsazení soudu, základní zásady římského práva procesního
    73. Římský privátní proces: legis actiones (per sacramentum, per iudicis postulationem, per condictionem, per manus iniectionem, per pignoris capionem)
    74. Římský privátní proces: per formulas (zákony upravující tento typ procesu, průběh procesu)
    75. Římský privátní proces: cognitio extra ordinem
    76. Místo a význam studia římského práva v kontextu moderní právní vědy, významní světoví a čeští romanisté, vliv římského práva na historické a současné české právo, recepce římského práva v českých zemích
    77. Pojem recepce římského práva, jednotlivé recepční školy a jejich nejvýznamnější představitelé: glosátoři, komentátoři, mos gallicus
    78. Pojem recepce římského práva, jednotlivé recepční školy a jejich nejvýznamnější představitelé: usus modernus pandectarum, přirozenoprávní škola, německá historická škola