Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Skripta z Ochrany životního prostředí
«»
| Přípona .doc |
Typ skripta |
Stažené 2 x |
| Velikost 5,0 MB |
Jazyk český |
ID projektu 4247 |
| Poslední úprava 07.10.2014 |
Zobrazeno 1 385 x |
Autor: kralova.lucie |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
90,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Česká zemědělská univerzita v Praze
- Fakulta:Technická fakulta
- Kategorie:Přírodní vědy » Zemědělství
- Předmět:Životní prostředí
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:144 stran
1 Úvod
Pojem životní prostředí je používaný ve dvojím významu. V užším slova smyslu z ekologického hlediska se jedná o podmínky potřebné pro určitý druh živého organismu k jeho plnému životu. V širším slova smyslu jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů nutných k ochraně a tvorbě těchto životních podmínek.
Ekologie je disciplina biologie zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi živými organismy a prostředím. Pojem životní prostředí byl poprvé v ekologickém významu definován jako „soubor faktorů nutných k životu určitého organismu“ (Remtová 1996). Tato definice je označována jako definice statická a je obdobná definici životního prostředí uvedené v Zákonu o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Statické definici byla vytýkána právě její statičnost, kde není dostatečně zdůrazněna existence dynamických a zpětných vazeb mezi živým organismem a prvky jeho prostředí. V roce 1967 na konferenci UNESCO v Paříži byla přijata definice norského profesora Wika. Podle této definice (dynamické) je životní prostředí část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, (kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat). Této definici byla časem vytýkána nedostatečná propojenost vazeb. Nová definice životního prostředí byla pak přijata v roce 1979 na konferenci v Tbilisi. Podle této tzv. tbiliské definice je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou a nebo mohou být s organismem ve stálé interakci (Remtová 1996). Tato definice přistupuje k životnímu prostředí jako k systému, který chápe jako celek složený z různých prvků vzájemně propojených vazbami, kdy změna kvality či kvantity jednoho prvku může způsobit změnu v kvalitě (kvantitě) jiného prvku.
Mikroprostředím bývá označováno životní prostředí jednoho organismu (např. jednoho člověka), pojem mezoprostředí se používá pro životní prostředí větší skupiny (např. rodiny, určité sociální skupiny, obyvatelstva sídelního útvaru). Sledované problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální (místní). Makroprostředím se pak rozumí životní prostředí větších skupin jedinců (stát, kontinent) a problémy s tím související jsou označovány jako regionální. V případě studia celé biosféry t.j. všech organismů žijících na zeměkouli se jedná o globální životní prostředí a globální problémy. U globální problémů na rozdíl od lokálních a regionálních nezáleží na umístění zdroje poškozujícího životní prostředí vzhledem k tomu, že je jeho působením ovlivněna celá biosféra. Mezi globální problémy patří skleníkový efekt, porušování ozónové vrstvy, kyselá atmosferická depozice a další.
Pojem životní prostředí je používaný ve dvojím významu. V užším slova smyslu z ekologického hlediska se jedná o podmínky potřebné pro určitý druh živého organismu k jeho plnému životu. V širším slova smyslu jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů nutných k ochraně a tvorbě těchto životních podmínek.
Ekologie je disciplina biologie zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi živými organismy a prostředím. Pojem životní prostředí byl poprvé v ekologickém významu definován jako „soubor faktorů nutných k životu určitého organismu“ (Remtová 1996). Tato definice je označována jako definice statická a je obdobná definici životního prostředí uvedené v Zákonu o životním prostředí č. 17/1992 Sb. Statické definici byla vytýkána právě její statičnost, kde není dostatečně zdůrazněna existence dynamických a zpětných vazeb mezi živým organismem a prvky jeho prostředí. V roce 1967 na konferenci UNESCO v Paříži byla přijata definice norského profesora Wika. Podle této definice (dynamické) je životní prostředí část světa, se kterou je živý organismus ve stálé interakci, (kterou používá, mění a musí se jí přizpůsobovat). Této definici byla časem vytýkána nedostatečná propojenost vazeb. Nová definice životního prostředí byla pak přijata v roce 1979 na konferenci v Tbilisi. Podle této tzv. tbiliské definice je životní prostředí systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, které jsou a nebo mohou být s organismem ve stálé interakci (Remtová 1996). Tato definice přistupuje k životnímu prostředí jako k systému, který chápe jako celek složený z různých prvků vzájemně propojených vazbami, kdy změna kvality či kvantity jednoho prvku může způsobit změnu v kvalitě (kvantitě) jiného prvku.
Mikroprostředím bývá označováno životní prostředí jednoho organismu (např. jednoho člověka), pojem mezoprostředí se používá pro životní prostředí větší skupiny (např. rodiny, určité sociální skupiny, obyvatelstva sídelního útvaru). Sledované problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální (místní). Makroprostředím se pak rozumí životní prostředí větších skupin jedinců (stát, kontinent) a problémy s tím související jsou označovány jako regionální. V případě studia celé biosféry t.j. všech organismů žijících na zeměkouli se jedná o globální životní prostředí a globální problémy. U globální problémů na rozdíl od lokálních a regionálních nezáleží na umístění zdroje poškozujícího životní prostředí vzhledem k tomu, že je jeho působením ovlivněna celá biosféra. Mezi globální problémy patří skleníkový efekt, porušování ozónové vrstvy, kyselá atmosferická depozice a další.
Klíčová slova:
životní prostředí
tvorba krajiny
biocidy
ekologie
odpady
podnik
literatura
legislativa
Obsah:
- 1 Úvod 3
2 Globální problémy životního prostředí 5
2.1 Globální klimatické změny 5
2.2 Porušování ozonové vrstvy 8
2.3 Kyselé srážky (kyselá atmosférická depozice) 10
2.4 Ohrožení biologické diverzity 10
2.5 Problémy dalekosáhlého dopadu 11
2.5.1 Degradace půdy (ohrožení) 11
2.5.2 Kontaminace vodních toků, moří a oceánů 11
2.5.3 Produkce odpadů (kvantita, toxicita, radioaktivita) 11
2.5.4 Úbytek lesních porostů 11
2.5.5 Růst světové populace 11
2.5.6 Průmyslový růst a spotřeba přírodních zdrojů 12
2.5.7 Hrozba potravinové krize 12
2.5.8 Hrozba energetické krize 12
3 Základy ochrany a tvorby krajiny 13
3.1 Krajina a její definice 13
3.2 Krajina, její prvky, činitelé a složky 15
3.3 Modelové členění krajiny 16
3.4 Biologická rovnováha krajiny 17
3.5 Biologická hodnota krajiny 18
3.6 Člověk a biologická rovnováha krajiny 18
3.7 Praktická použitelnost biologické rovnováhy - jako charakteristiky krajiny 18
3.8 Praktická použitelnost “biologické hodnoty” jako charakteristiky krajiny 19
3.9 Krajinné prvky 20
4 Ovzduší v životním prostředí 21
4.1 Znečišťování, znečištění ovzduší 21
4.2 REZZO (sledování emisí) 22
4.3 Vývoj emisí 23
4.4 Látky znečišťující ovzduší 23
4.5 Účinky znečišťujících látek 24
4.6 Vliv znečištěného ovzduší na lesy 25
4.7 Vliv znečištěného ovzduší na zemědělskou výrobu 26
5 Půda a životní prostředí 33
5.1 Hlavní funkce půdy: 34
5.2 Charakteristika půd a půdní úrodnost 36
5.3 Úrodnost půd a její kategorie 36
5.4 Půdní zdroje ve světě 37
5.5 Zdroje půdy v ČR 37
5.6 Bonitace - BPEJ 38
5.7 Živiny v přírodě a půdách 39
5.8 Kontaminace půd rizikovými látkami 42
6 Voda v životním prostředí 47
6.1 Význam vody v životním prostředí 47
6.2 Voda v krajině 47
6.3 Škodlivé látky ve vodě a klasifikace povrchových vod 48
6.4 Znečištění vodních zdrojů 49
6.5 Ochrana vodních zdrojů 57
7 Biocidy a životní prostředí 59
7.1 Pojem pesticid 59
7.2 .2 Vlastnosti přípravků na ochranu rostlin 59
7.3 Etikety 60
7.4 Formulace přípravků na ochranu rostlin 61
7.5 Kombinace přípravků na ochranu rostlin 62
7.6 Kompatibilita 62
7.7 Pesticidy a lidské zdraví 62
7.8 Toxicita chemických přípravků 63
7.9 Chemické přípravky a životní prostředí 64
7.10 Spotřeba pesticidů v ČR 66
8 Odpady, jejich vznik, využití a likvidace. 67
8.1 Odpady a jejich zařazení 68
8.2 Produkce odpadů v ČR 71
8.2.1 Komunální odpady 72
8.2.2 Hnojivé látky a odpady ze zemědělské výroby 72
8.2.3 Čistírenské kaly a jejich využití 73
8.2.4 Odpadní látky z průmyslu 74
8.3 Současná strategie likvidace odpadů 78
9 Ekologické zátěže a způsoby sanace 79
9.1 Klasifikace ekologických zátěží 79
9.2 Vyhodnocení zátěží životního prostředí (VZŽP), proces ERA (Environmental risk Assessment) 83
9.3 Potenciální kontaminanty a možnosti dekontaminace 86
9.4 Vymezení a popis jednotlivých postupů 88
9.4.1 Postupy ošetření metodami in-situ 88
9.4.2 Postupy ošetření metodami ex situ 90
9.4.3 Extrakční postupy 91
9.5 Uzavírací postupy 93
9.5.1 Překryvné systémy 93
9.5.2 Budování zhutněných stěn 93
10 Výskyt a pohyb cizorodých (xenobiotických) látek v zemědělských ekosystémech a potravních řetězcích 95
10.1 Rezidua dusíku 95
10.2 Mykotoxiny 96
10.3 Rezidua biocidů 97
10.4 Rezidua zoofarmak a doplňkových látek výživy hospodářských zvířat 97
10.5 Kovy - anorganické látky 98
10.6 Organické látky 100
11 Základy toxikologie a ekotoxikologie 104
11.1 Základní pojmy hygienicko-toxikologického hodnocení chemických látek 104
11.2 Toxický účinek chemických látek 104
11.3 Osudy jedu v organismu 104
11.4 Škodliviny s pozdními účinky 104
11.5 Dávka a její kategorie 104
11.6 Interakce škodlivin s organismem 104
12 Podnik a životní prostředí (metody řízení podniku) 104
12.1 Zavádění environmentálního managementu (EMS). 104
12.2 Minimalizace vzniku odpadů 104
12.3 Hodnocení životního cyklu výrobku (LCA) 104
12.4 Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA-Environmental Impact Assessment) 104
13 Vybrané legislativní předpisy v životním prostředí 104
13.1 Obecně a všeobecně závazné právní předpisy 104
13.2 Ochrana ovzduší 104
13.3 Ochrana přírody - nejdůležitější obecně závazné právní předpisy 104
13.4 Vodní hospodářství 104
13.5 Odpadové hospodářství 104
13.6 Ochrana půdy 104
13.7 Posuzování vlivů na životní prostředí 104
13.8 Ochrana horninového prostředí 104
13.9 Lesní hospodářství 104
13.10 Ostatní 104
14 Literatura 104
Obsah 104