Lesní hospodářství

Předpokládá se, že v počátcích vzniku trvalých sídel na území našeho státu (tj. 5000 až 3000 let př. Kr.) byly naše země pokryty lesy s malými plochami bažin a rašelinišť. Nevelké oblasti lesostepí byly v nejteplejších krajích (jižní Morava, střední a severozápadní Čechy), kde také znikala první lidská sídla.

V tomto období byl les zdrojem potravy (zvěř, plody), ale i materiálu - dřevo pro stavby i výrobu nástrojů a samozřejmě palivo. Úroveň pracování dřeva v neolitu byla na vysoké úrovni.

První osídlení mělo na lesy nepatrný vliv. Jen na malých plochách se pásl dobytek a zakládala se střídavá políčka. K trochu většímu odlesnění v krajinách Evropy došlo až v době bronzové.

Postupně až do doby historické přibývalo odlesněných ploch, které byly obhospodařovány, ale ráz přirozené lesní krajiny se příliš neměnil. Na počátku historické doby v 11. a 13. století začíná růst nápor člověka na les, probíhá intenzivní kolonizace, která zasahuje až do podhorských oblastí. Nové vsi a osady vznikají na odlesněných plochách, otevírají se nové doly a hutě a roste spotřeba dříví na stavby, do dolů i na palivo. Velmi obecně se dá říci, že rozloha lesů a jejich dislokace se od 15. století dodnes příliš nezměnily. Lesy sloužily jako zásobárna dříví, ale nehospodařilo s v nich. Velké lesní komplexy byly ceněny především pro možnosti lovu zvěře. V okolí dolů a hutí se dříví těžilo ve velkém rozsahu a v lesích stoupal podíl světlomilných dřevin. (S postupem času se dříví pro Kutnou Horu těžilo až v Krkonoších).