Konsociační demokracie ve Švýcarsku

Úvod
Po roce 1989 se otázka, jaký typ demokracie se osvědčil nejlépe, a jakou formu demokracie je nejlepší doporučit nově se demokratizujícím zemím, stala nanejvýš aktuální. Otázka se týkala hlavně faktu, zda upřednostnit většinový či poměrný volební systém, či nějakou z jejich variací. Dále se tato problematika týkala také otázky upřednostnění parlamentního, či prezidentského režimu, a v obecnějším měřítku se řešilo dilema mezi druhem modelu demokracie, tedy mezi většinovým, a konsensuálním či konsociačním. Je všeobecně známo, že Arend Lijphart ve svých dílech vymezil již výše zmíněné dva koncepty demokracie, v němž upřednostňuje konsociační model před většinovým.
V této seminární práci se budu věnovat oblasti konsociační demokracie, a to jak jejímu teoretickému základu, tak i jejímu praktickému využití, na které poukáži popsáním příznivých podmínek či faktorů, které působí na úspěch konsociačního uspořádání ve Švýcarsku. Kromě jiného se zaměřím na obecnější strukturální předpoklady, které hrají v hodnocení úspěšnosti konsociační demokracie důležitou roli, a na případ Švýcarska, které, jak by se možná dalo říci, má k obecným předpokladům pro funkční konsociační demokracii nejblíže. Po obecnějším úvodu do problematiky se následně pokusím zaměřit pozornost na konkrétní popis politického systému, a zmíním i problematiku současného tlaku na konsociační mechanismy v této stabilní a do jisté míry konzervativní zemi.