Fixace vzdušného dusíku jetelovinami na orné půdě

Jeteloviny
Jeteloviny mají nezastupitelné postavení v agroekosystému jako největší producent levného, kvalitního a zdravého bílkovinného krmiva a zároveň jsou významným faktorem půdní úrodnosti a ochrany životního prostředí.
Jeteloviny patří mezí rostliny s největší schopností vázat vzdušný dusík (až 300 kg dusíku na hektar za rok). Typický je pro ně kůlový kořen, který dosahuje hluboko do půdy, odkud rostliny vytahují živiny a vodu. Mezi nejvýznamnější jeteloviny patří vojtěška setá, jetel luční, jetel plazivý, vičenec setý, štírovník růžkatý a další. Patří mezi nejlepší objemná krmiva pro hospodářská zvířata, především díky vysokému obsahu dusíkatých látek a vitamínů. Produkují velké množství sušiny v podzemní biomase - 8-12 t/ha. Zvyšují obsah organické hmoty v půdě s příznivým poměrem C:N, který se rovná 10 t chlévského hnoje. Zlepšují fyzikální i chemické vlastnosti půdy a následné hospodaření s vodou. Mají meliorační a protierozní účinek. Omezují výskyt chorob a škůdců obilovin a řepky, kteří se v půdě šíří a působí tak na půdu fytosanitárně. Častá frekvence sečení a vysoká pokryvnost listoví má také odplevelovací účinek. Přispívají k vytváření drobtovité struktury půdy a zvyšování půdní úrodnosti. Jeteloviny jsou také výborný zdroj dusíku a organické hmoty pro půdu v ekologickém zemědělství, kde by jejich plocha společně s luskovinami měla pohybovat kolem 20% výměry. Mohou mít i negativní vliv, kdy například vojtěška především v suchých letech vysušuje půdu a při fixaci dusíku vypouští do půdy kationty vodíku a kořenové exudáty, což může způsobovat okyselování půdy. Pozitiva však převládají na negativy.