Dejiny lingvistiky

1) Jan Gebauer- Příruční mluvnice jazyka českého

- byl představitelem mladogramatismu (→ten se zabýval zkoumáním jazyka z hlediska diachronního, tedy historického, hledisko synchronní (současný stav jazyka) nebylo bráno v potaz
- jeho vědecká práce byla ovlivněna pozitivismem (→směr, který staví do popředí pouze vědecké zkoumání podložené ověřitelnými fakty)
- v roce 1894 vydává první část (Hláskosloví) ze své Historické mluvnice jazyka českého, v roce 1896 pak Tvarosloví-Skloňování, v roce 1898 Tvarosloví-Časování a v roce 1929 byla posmrtně vydána část Skladba
- hlavní předmět zájmu lingvistiky v tomto období byl tedy historický vývoj jazyka, změny v jazyce (skloňování, časování), zajímal ji tedy především pohled diachronní
- lingvistika tohoto období se však stále snaží vymezit předmět svého zájmu
- jazykovědci navíc řešili jazykový základ- dospěli k tomu, že gramatika je kostrou jazyka (slovní zásoba totiž může přecházet do jiných jazyků- gramatika ne!)
- mladogramatici mají zájem o propojení lingvistiky s ostatními vědami- hledají nějaký platný zákon v jazyce

2) Vilém Mathesius- O potenciálnosti jevů jazykových

- tuto přednášku přednesl už v roce 1911, tedy patnáct let před založením PLK
- v té době sice ještě neměla prakticky žádný ohlas, avšak obsahovala některé myšlenky budoucí pražského funkcionalismu
- základním rozdílem mezi mladogramatiky a Mathesiem byl ten, že ve své přednášce vystoupil s čistě synchronním (tedy nehistorickým) přístupem k jazyku
- užíval termínů statický (synchronní) a dynamický (diachronní) přístup k jazyku, avšak tyto termíny jsou totožné se Saussurovovými pojmy synchronie X diachronie, která vešla do povědomí o pět let později
- významný je v Mathesiově přednášce především pojem potenciálnost- tj. kolísání (proměnlivost) řeči v jazykovém společenství (statické kolísání jevů v jazyce, jazyk se mění a vyvíjí)
- podle Mathesia není stav jazyka v daném okamžiku neměnný, nýbrž naopak kolísající a právě toto kolísání je příčinnou jazykového vývoje (později Mathesius zvolil termín pružná stabilita)