Carl Gustav Jung: Struktura psyché - vědomí a nevědomí

1) Úvod

Nezřídka jsme svědky toho, že vědecké osobnosti během svého života v určité míře pozměňují své názory a teze. Ať již se jedná o upřesňování teorie a teze původní, nebo o odvozování nových závěrů. Zaznamenáváme tak posun v myšlenkových procesech autora.
Na první pohled se však může zdát srovnání tezí jednoho autora jako nesmyslné. Bezpochyby není sporu o tom, zda lze nalézt rozdíly v myšlení dvou autorů, kteří pojednávají o stejném tematu. Nalézt proměnu, či posun v teorii jednoho autora je však složitější.
Obsahem této práce je pokusit se nalézt rozdíly v Jungově pojetí složek, které tvoří společně psyché, tedy zjednodušeně řečeno vědomí a nevědomí. Při tomto porovnávání vycházím z publikací Analytická psychologie - její teorie a praxe1 a Duše moderního člověka2.
Analytická psychologie - její teorie a praxe nese podtitul Tavistocké přednášky. Jedná se o přepis pěti přednášek, které Jung přednášel po pět večerů na Tavistock Clinic v Londýně. Přepis přednášek, které se konaly v roce 1935, byl vydán poprvé v londýně až roku 1968. Tehdejšími posluchači byli psychoanalyticky orientovaní lékaři. Jung sám vystudoval medicínu a následně se začal věnovat psychiatrii, takže v publiku byla řada jeho známých. Podává zde přehled své analytické psychologie, přičemž klade důraz na její odlišnosti od psychoanalýzy Sigmunda Freuda a individuální psychologie Alfreda Adlera. Ve výkladu se však zaměřujeme pouze na Jungovy teze.