Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Vypracované otázky pro ústní část zkoušky z Teorie práva
«»
| Přípona .doc |
Typ vypracované otázky |
Stažené 1 x |
| Velikost 0,5 MB |
Jazyk český |
ID projektu 10495 |
| Poslední úprava 19.06.2017 |
Zobrazeno 1 174 x |
Autor: quadra |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
92,3% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Teorie práva
- Studijní obor:-
- Ročník:1. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:54 stran
1. Různé přístupy k právu, právo objektivní a subjektivní, právo pozitivní a přirozené.
1. přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
- pochází již z antické řecké filosofie
- přístup dualistický v tom smyslu, že rozlišuje právo dané, tj. vytvořené státem nebo státem uznáno a právo přirozené, které je na daném právu nezávislé
- iusnaturalismus má své nevýhody, existuje totiž pluralita přístupů k tomu ,co je legitimní
- klíčovým pojmem legitimita (je právo ospraveditelné)
- přirozené právo různé koncepce
a) teologická (daná bohem, ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru,boží vůle. Jde o nejstarší koncepci. Boží právo je lidmi nepostižitelné, je pouze zprostředkováno (např. zjevením), proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. stol. Formuloval zákl. Zásady této teorie Tomáš Akvinský (tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. Poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hiearchii lidí, ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní), člověk plní boží poslání
b) naturalistická (zdroj přirozených práv za produkt, ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. stol., snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí dodržovat.
c) racionalistická (v rozumovém poznání, ius rationale) - rozvíjí se od 17. stol. A plně se projevuje v 18. stol. , v době osvícenství. Rozchází se s božím základem práva. Zdůrazňuje se, že obsah základních principů práva je seznatelný samým rozumem (racionálně zdůvodnitelný a pochopitelný). Místo poddanské smlouvy nastupuje společenská smlouva, která mění hodnotový základ práva, základem se stává svoboda člověka, realizujícího své představy a záměry. Mezi lidmi buduje rovnost. Jde o jakousi smlouvu o zabezpečení svobody navzájem (dohoda o omezení svobod, snaha odstranit negativní projevy neomezené svobody), zabezpečení jistoty. Je to smlouva učiněná mlčky, která stála u základů civilizace.
1. přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
- pochází již z antické řecké filosofie
- přístup dualistický v tom smyslu, že rozlišuje právo dané, tj. vytvořené státem nebo státem uznáno a právo přirozené, které je na daném právu nezávislé
- iusnaturalismus má své nevýhody, existuje totiž pluralita přístupů k tomu ,co je legitimní
- klíčovým pojmem legitimita (je právo ospraveditelné)
- přirozené právo různé koncepce
a) teologická (daná bohem, ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru,boží vůle. Jde o nejstarší koncepci. Boží právo je lidmi nepostižitelné, je pouze zprostředkováno (např. zjevením), proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. stol. Formuloval zákl. Zásady této teorie Tomáš Akvinský (tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. Poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hiearchii lidí, ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní), člověk plní boží poslání
b) naturalistická (zdroj přirozených práv za produkt, ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. stol., snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí dodržovat.
c) racionalistická (v rozumovém poznání, ius rationale) - rozvíjí se od 17. stol. A plně se projevuje v 18. stol. , v době osvícenství. Rozchází se s božím základem práva. Zdůrazňuje se, že obsah základních principů práva je seznatelný samým rozumem (racionálně zdůvodnitelný a pochopitelný). Místo poddanské smlouvy nastupuje společenská smlouva, která mění hodnotový základ práva, základem se stává svoboda člověka, realizujícího své představy a záměry. Mezi lidmi buduje rovnost. Jde o jakousi smlouvu o zabezpečení svobody navzájem (dohoda o omezení svobod, snaha odstranit negativní projevy neomezené svobody), zabezpečení jistoty. Je to smlouva učiněná mlčky, která stála u základů civilizace.
Klíčová slova:
právní normy
subjekty práva
realizace práva
subjekty
právo a stát
právní stát
lidské práva
Obsah:
- 1. Různé přístupy k právu, právo objektivní a subjektivní, právo pozitivní a přirozené.
2. Obecné a specifické rysy právních norem, jejich struktura.
3. Druhy právních norem
4. Věcná, osobní, prostorová a časová působnost právních norem
5. Formální určitost právních norem - tzv. prameny práva
6. Tvorba právních norem (konvenční, konsensuální a imperativní forma vzniku právních norem). Legislativní proces, soudcovské právo
7. Právní řád České republiky.
8. Právo a kultura, právní kultura, typy právní kultury, právní komparatistika.
9. Subjekty práva.
10. Systém právních norem a jeho struktura. Právo soukromé a veřejné, hmotné a procesní, vztah práva vnitrostátního a mezinárodního, komunitární právo
11. Interpretace v právu. Subjekty interpretace. Metody interpretace. Argumentace a dokazování
12. Realizace práva - pojem, formy, stádia realizace právních norem. Chování v souladu s právem (secundum legem, praeter legem) a protiprávní (contra legem)
13. Vznik , změna a zánik právního vztahu (tzv. právní skutečnosti)
14. Subjektivní práva a právní povinnosti, význam zákl. subj. Práv. Výkon práva, možnosti omezení výkonu subjektivních práv
15. Subjekty a objekty právních vztahů, druhy právních vztahů.
16. Porušení právní povinnosti a jeho následky, právní odpovědnost.
17. Právní ochrana subjektivních práv (právo na spravedlivý proces), význam soudní ochrany, jiné subjekty právní ochrany, právní pomoc - advokacie
18. Aplikace právních norem (pojem, stádia procesu aplikace, akty aplikace práva, náprava vadných aktů aplikace). Základní rozdíly mezi jednotlivými druhy aplikace právních norem.
19. Právo a stát (formální a materiální sepětí práva a státu). Právo a veřejná moc. Historický proces formování právního státu. Problematika legitimity a legality.
20. Soudobý demokratický právní stát. Vázanost státu právem, význam lidských práv, dělba státní a veřejné moci, právní a mimoprávní záruky právního státu.