Koně a ich delení

1.SYSTEMATICKÉ ZAŘAZENÍ KONÍ


Perissodactyla – Lichokopytníci Pro tento řád savců jsou typičtí velcí a středně velcí býložravci. Většina váhy jejich těla spočívá obvykle na třetím - prostředním prstu, jímž zpravidla prochází i osa končetiny. Původně pětiprsté končetiny byly během evoluce postupně redukovány. Krátký poslední prstní článek je rozšířen a na povrchu je kryt rohovinovým kopytem. Tapíři mají na předních nohách čtyři prsty, na zadních tři. Končetiny nosorožců jsou zakončeny třemi prsty a koňovití (koně, zebry, osli) mají jeden prst přeměněn v dokonalé kopyto. Za povšimnutí stojí u lichokopytníků i celková úprava délky a zakloubení jednotlivých kostí končetin, které jsou uzpůsobeny k rychlému běhu. Lichokopytníci jsou dnes druhově málo početným řádem býložravců, zastoupeným třemi morfologicky odlišnými skupinami - tapíry, nosorožci a koňmi. Ve srovnání s třetihorní rozmanitosti druhů a čeledí tohoto řádu představují recentní skupiny pouze malou část (viz přehled níže). Řád zahrnuje 18 recentních druhů.  

2.OD PRAKONĚ KE KONI
Myšlenku že živočichové , včetně člověka, se vyvíjely po miliony let a přežívali díky schopnsti přizpůsobovat se změnám prostředí, poprvé přesně vyjádřili rva britští přírodovětci, Charles Darwin (1809-1882) a Alfred Russel Wallace (1823-1913). Darwin svou vývojovou teorii založenou na ,,přežití nejzdatnějšího‘‘ vyložil v knize O původu druhů,která vyšla v roce 1853.Předtím se obecně věřilo, že živé organizmy se nikdy nemění, že lidé byly stvořeni jako idé, a koně jako koně ( vycházelo se z popisu stvoření v biblické První knize Mojžíšově ). Pečlivým zhodnocením a vyhodnocením nalezených zkamenělin se podařilo objasnit vývoj čeledi koňovitých od eocénu ( před 60 miliony lety) až po počátky zdomácnění koně přibližně4000 let p.n.l. Malé zvíře ,od něhož se odvojuje původ dnešního koně, nazvali vědci Eohippus. Jeho přímím předkem byli podivní vymřelí kopitníci z řádu Condylartha , kteří žili asi před 75 miliony lety a jsou považováni za výchozí typ všech kopytnatých.