Gustav Le Bon: Duše davů

Le Bonovu knihu Duše davů jsem zvolil, protože téma davového chování a davové psychologie je v současnosti velmi aktuální a chtěl jsem získat nějaké poznatky z této oblasti. Přiznám se, že jsem neměl ani sebemenší potuchu o jaké dílo se jedná. O to větší bylo moje překvapení, když se mi kniha dostala do ruky. Publikace vydaná v roce 1897 mě překvapila nejen dobou svého vzniku, ale také jsem se, než jsem si zvykl, potýkal s jazykovou stavbou a dnes již neužívanými gramatickými postupy.
Stavba tohoto referátu odpovídá stavbě knihy. Při popisu a rozboru budu postupovat po jednotlivých kapitolách a jejich oddílech.
Přistupme tedy k vlastnímu referátu.

Jako první se krátce zmiňme k předmluvě, která Le Bonovu knihu uvádí. Již zde autor uvádí a zdůrazňuje několik zásadních tezí, které se jako pomyslná červená nit proplétají celým dílem a jsou tak, řekněme, nejzákladnějšími poznatky, se kterými je třeba ke zkoumání psychologie davu přistupovat. Prvním z těchto poznatků je fakt, že dav ve svém konání vykazuje velmi nízký stupeň rozumovosti, a to i v případě, že se jedná o shromáždění příslušníků elity. Dále Le Bon dodává, že v davovém chování lze nalézt zřejmý rozpor mezi čistým a praktickým rozumem, tedy mezi logickým uvažováním a vlastním chováním.
Po krátké předmluvě následuje vlastní úvod. Zde autor obšírně popisuje rostoucí vliv působení davů v dějinách lidstva. Podle jeho názoru jsou velké historické zvraty způsobeny především skrytě působícími proměnami v názorech národů. K takové proměně společenských ideálů dochází buď v důsledku pádu náboženských, sociálních a politických názorů, na kterých ta která společnost stojí, nebo v důsledku vzniku nového existenčního a myšlenkového prostředí, způsobený vědeckým pokrokem a průmyslovým rozvojem. S postupem času moc davů sílí. Le Bon to dokládá na proměně vztahu král a poddaní na vztah vláda a voliči.