Výchova a vztah k jiným vědám

Výchova a vztah k jiným vědám


Psychologie

 poznání osobnosti jedince, jeho inteligence
 zákonitosti psychických vlastností a vlastností jedince
 specifika věkových období jedince
 psychologické aspekty výchovného procesu - respektovat duševní hygienu, aby se dítě cítilo neohroženě
Postoje se vyvíjí v předškolním věku. Implicitní představy dětí - představy vytržené ze souvislosti (kráva je fialová, dojí lahve s mlíkem). Každý se na situaci kouká jinak.

Sociologie

 společenská podmíněnost výchovy a vzdělávání
 lepší porozumění sociální determinaci výchovných procesů
 porozumění specifikám různých sociálních prostředí a sociálním faktorům, které působí na rozvoj jedince a výchovný proces

Biologie a lékařské vědy

 analýza hygienických norem výchovy a tím pomoc řešit některé problémy zdravotní výchovy a výchovy postižených
 řešení otázek prevence nemocí, bezpečnost práce, apod. - výchova ke zdraví.
 odhalování zákonitostí vývoje, stavby a činnosti lidského organismu, včetně stavby a funkcí nervové soustavy a lidského mozku

Filozofie

 filozofické systémy vyústily v řešení koncepčních pedagogických otázek
 pojetí světa a člověka modifikuje jak cíl a obsah, tak i metody, formy a principy výchovy a vzdělávání

Vymezení výchovy

Co je výchova aneb polemika „Velikánů“?

Platón (427 - 347 př. n. l. X J. A. Komenský (1592 - 1670)
Model komplexní výchovy vedoucích činitelů státu do třiceti pěti let NEBO Celoživotní proces jedince od narození až do smrti?

„Moudře řekl, kdo k schválení škol řekl, že jsou „humanitatis officinae“, dílny lidskosti; tím zajisté školám pravý jejich cíl, pravá povinnost právě vyjadřuje, lidi lidmi dělati.“ [J. A. Komenský, Didaktika, kap. X]

Výchovu lze chápat následovně:
 „ Výchova je optimalizací člověka a jeho světa, uceleného, uvědomělého, aktivního a tvůrčího vztahu člověka (lidí) k světu, tj. k přírodě, společnosti i k sobě samému.“ Nebo také: „...výchova je cílevědomé rozvíjení osobnosti (sociální skupiny), jejích vztahů k světu vnějšími i vnitřními faktory jejího utváření a sebeutváření.“
Blížkovský, B. Systémová pedagogika. Ostrava: Amosium, 1992, s. 23

 Výchova je „ proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji… Její účinnost je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným jedincem.“ (Průcha, J. et al. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995, s. 25)

 „Výchova je cílevědomým a záměrným vytvářením a ovlivňováním podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi se stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou (stát se jedinečnou osobností), vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.“
Pelikán, J. Výchova jako teoretický problém. Ostrava: Amosium, 1995, s- 36
dobrý vychovatel - vzdělává a pomáhá méně vzdělatelným dětem, nutnost brát ohledy na dispozice

Další různá vymezení výchovy nepostihují její celou podstatu, např.:

 výchova je příprava na život
 výchova je příprava k osvojování sociálních rolí
 výchova je prostředek k harmonickému rozvoji osobnosti