Hledej
Zobraz:
Univerzity
Kategorie
Rozšířené vyhledávání
12 659 projektů
0 nových
Teorie práva 3 - přednášky
«»
| Přípona .doc |
Typ přednášky |
Stažené 0 x |
| Velikost 0,1 MB |
Jazyk český |
ID projektu 3572 |
| Poslední úprava 09.06.2014 |
Zobrazeno 1 280 x |
Autor: redsun |
Sdílej na Facebooku |
||
| Detaily projektu | ||
- Cena:
6 Kreditů - kvalita:
88,6% -
Stáhni
- Přidej na srovnání
- Univerzita:Západočeská univerzita v Plzni
- Fakulta:Fakulta právnická
- Kategorie:Humanitní vědy » Právo
- Předmět:Teorie práva
- Studijní obor:-
- Ročník:2. ročník
- Formát:MS Office Word (.doc)
- Rozsah A4:28 stran
1. Různé přístupy k právu
(Gerloch)
Je-li právo zapojeno do komplexu normativních systémů, působí lépe než izolovaně. Např. v islámských zemích je právo pevně zakombinováno. Naopak v Evropě když dojde k odporu proti právu, jedná se o odpor pouze vůči tomuto normativnímu systému.
1.1. Přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
Tato teorie staví na právním dualismu (právu v dvojím slova smyslu), tzn., že existuje:
- platné právo - dané státem (státem vytvořeno nebo uznáno)
- přirozené právo - existující nezávisle na státu. Jde o souhrn určitých právních principů nebo obecných právních norem se silným hodnotovým významem. Je chápáno jako vyšší právo, jeho význam je ale omezen a obsah vystaven kritice z hlediska významu.
Klíčový pojem, na kterém přirozenoprávní přístup staví, je legitimita (je právo ospravedlnitelné?) -> platné právo a lidské chování je hodnoceno z pohledu přirozeného práva.
Iusnaturalismus má své nevýhody. Existuje totiž pluralita přístupů k tomu, co je legitimní. Přirozené právo se s tím špatně vyrovnává. Moderní teorie proto pevný bod („jediné správné“) opouštějí.
1.1.1. Stupně přirozeného práva
Existují nějaké věčné principy, které jsou lépe či hůře naplňovány v platném právu.
- boží základ přirozeného práva (ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru, boží vůle. Jde o nejstarší koncepci přirozeného práva. Boží právo je lidmi nepostižitelné -> je pouze zprostředkováno (např. zjevením) => proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. století formuloval základní zásady této teorie Tomáš Akvinský (=> tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hierarchii lidí -> ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní) => člověk plní boží poslání.
- přírodní koncepce (ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. století, snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí dodržovat.
- racionalistická koncepce (ius rationale) - rozvíjí se od 17. a plně se projevuje v 18. století, v době osvícenství. Rozchází se s božím základem práva. Zdůrazňuje se, že obsah základních principů práva je seznatelný samým rozumem (racionálně zdůvodnitelný a pochopitelný). Místo poddanské smlouvy nastupuje společenská smlouva -> mění hodnotový základ práva - základem se stává svoboda člověka, realizujícího své představy a záměry. Mezi lidmi buduje rovnost. Jde o jakousi smlouvu o zabezpečení svobody navzájem (dohoda o omezení svobod -> snaha odstranit negativní projevy neomezené svobody) => o zabezpečení jistoty. Je to smlouva učiněná mlčky, která stála u základů civilizace.
(Gerloch)
Je-li právo zapojeno do komplexu normativních systémů, působí lépe než izolovaně. Např. v islámských zemích je právo pevně zakombinováno. Naopak v Evropě když dojde k odporu proti právu, jedná se o odpor pouze vůči tomuto normativnímu systému.
1.1. Přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
Tato teorie staví na právním dualismu (právu v dvojím slova smyslu), tzn., že existuje:
- platné právo - dané státem (státem vytvořeno nebo uznáno)
- přirozené právo - existující nezávisle na státu. Jde o souhrn určitých právních principů nebo obecných právních norem se silným hodnotovým významem. Je chápáno jako vyšší právo, jeho význam je ale omezen a obsah vystaven kritice z hlediska významu.
Klíčový pojem, na kterém přirozenoprávní přístup staví, je legitimita (je právo ospravedlnitelné?) -> platné právo a lidské chování je hodnoceno z pohledu přirozeného práva.
Iusnaturalismus má své nevýhody. Existuje totiž pluralita přístupů k tomu, co je legitimní. Přirozené právo se s tím špatně vyrovnává. Moderní teorie proto pevný bod („jediné správné“) opouštějí.
1.1.1. Stupně přirozeného práva
Existují nějaké věčné principy, které jsou lépe či hůře naplňovány v platném právu.
- boží základ přirozeného práva (ius divinum, lex eterna) - právo je výrazem božího záměru, boží vůle. Jde o nejstarší koncepci přirozeného práva. Boží právo je lidmi nepostižitelné -> je pouze zprostředkováno (např. zjevením) => proto chování lidí bude ve svém důsledku podrobeno božímu soudu, kde se teprve ukáže, zda se lidé chovali správně. Ve 13. století formuloval základní zásady této teorie Tomáš Akvinský (=> tomismus). Produktem tohoto přístupu je tzv. poddanská smlouva, kterou uzavřel Bůh s lidmi. Ta určuje hierarchii lidí -> ti si jsou rovni pouze před Bohem, v reálném světě je přirozená nerovnost (páni vs. poddaní) => člověk plní boží poslání.
- přírodní koncepce (ius naturae) - usiluje o odbožštění, vznikla v 16. století, snaží se o teistický až ateistický přístup. Přirozené právo by existovalo i bez boží vůle, protože v přírodě jsou zákony, které se musí dodržovat.
- racionalistická koncepce (ius rationale) - rozvíjí se od 17. a plně se projevuje v 18. století, v době osvícenství. Rozchází se s božím základem práva. Zdůrazňuje se, že obsah základních principů práva je seznatelný samým rozumem (racionálně zdůvodnitelný a pochopitelný). Místo poddanské smlouvy nastupuje společenská smlouva -> mění hodnotový základ práva - základem se stává svoboda člověka, realizujícího své představy a záměry. Mezi lidmi buduje rovnost. Jde o jakousi smlouvu o zabezpečení svobody navzájem (dohoda o omezení svobod -> snaha odstranit negativní projevy neomezené svobody) => o zabezpečení jistoty. Je to smlouva učiněná mlčky, která stála u základů civilizace.
Klíčová slova:
pozitivismus
normativismus
přístupy k právu
sociologie
psychologie
jusnaturalismus
axiologické problémy práva
právo a společnost
Obsah:
- 1. Různé přístupy k právu
1.1. Přirozenoprávní přístup (iusnaturalismus)
1.1.1. Stupně přirozeného práva
1.1.2. Kritika racionalistické koncepce - historicko-právní škola
1.2. Právněpozitivistický přístup (iuspozitivismus)
1.3. Sociologický směr
2. Teorie přirozeného práva
2.1. Teologická koncepce
2.2. Racionalistická koncepce (16., 17. a 18. století)
2.2.1. T. Hobbes (Leviathan)
2.2.2. J.J.Rousseau (O společenské smlouvě)
2.2.3. John Locke (Druhé pojednání o vládě)
3. Právní pozitivismus
3.1. Počátky moderního přístupu k právu
3.2. Právo ve Francii 17. století
3.3. Francouzská škola právní exegese
3.4. Německý pozitivismus
3.4.1. Historicko-právní škola (přelom 18. a 19. století)
3.4.2. Právní pozitivismus - Bergbohm
3.5. Anglický pozitivismus
3.5.1. Učení J. Austina
3.6. Obecné shrnutí právního pozitivismu
4. Právní normativismus
4.1. Filosofické základy normativismu
4.2. Předchůdci normativismu
4.3. Školy právního normativismu
4.4. Shrnutí normativní teorie
4.5. Kritika normativismu
4.5.1. Vulgární kritika normativismu
4.5.2. Kritika dr. Cvrčka
5. Sociologické a psychologické přístupy k právu
5.1. Představitelé společenských věd zabývající se právem
5.1.1. Charles Montesquieu (1689 - 1755)
5.1.2. Auguste Comte (1798 - 1857)
5.1.3. Karel Marx (1818 - 1883)
5.1.4. Max Weber (1864 - 1920)
5.1.5. Evřen Ehrlich (1862 - 1922)
5.2. Představitelé právní vědy zaměření na sociologický přístup k právu
5.2.1. Teorie volného práva
5.2.2. Zájmová jurisprudence
5.2.3. Sociologická jurisprudence
5.2.4. Americký právní realismus
5.2.5. Behaviorální jurisprudence
5.3. Psychologický přístup k právu
5.4. Naši představitelé sociologického a psychologického směru
5.4.1. Emanuel Chalupný (1879 - 1958)
5.4.2. Inocenc Arnošt Bláha (1879 - 1960)
6. Jusnaturalismus v dnešní době
6.1. Posun v přirozenoprávním myšlení ve 2. polovině 20. století
6.2. Přirozené právo z hlediska funkce, kterou sehrálo v posledních desetiletích
6.3. Věčný návrat přirozeného práva, mezinárodní pakty
6.4. Postmoderna a její dopady na právní myšlení
7. Axiologické problémy práva (právo a hodnoty)
7.1. Svoboda
7.2. Rovnost a jistota
7.3. Spravedlnost a právo
7.3.1. Vztah právní a sociální rovnosti
7.3.2. Formální a obsahové pojetí spravedlnosti
7.4. Právo a morálka
7.5. Legitimita práva
8. Právo a společnost
8.1. Justifikace práva, moc ve společnosti
8.2. Potřeby, zájmy a účely ve společnosti
8.2.1. Střet zájmů ve společnosti
8.2.2. Účel v právu
8.3. Dynamika a stabilita práva
8.4. Perzistence (trvání) práva
8.4.1. Kontinuita a diskontinuita vývoje práva
8.4.2. Efektivita práva
9. Obsah