Popis:
		• Základní pojmy. Vymezení předmětu.
Fonetika je nauka o zvukové stránce jazyka. Jazyk souží jako komunikační nástroj. Předáváme jím určitý obsah, prostředky. Jazykový znak je komunikační jednotkou. Jazykové prostředky mají složku formální (výrazovou) a obsahovou (významová). Existuje obsah v nekonečných podobkách, ale jsou jen 2 formy - psaná a mluvená. Mluvený projev by měl být kultivovaný. 
Jazyková komunikace je realizována jazykovými znaky, každý jazykový znak má 2 složky:
• obsahovou (pojmovou) → jaký má jazyk význam, co si pod ním představíme
• formální (výrazovou) → prostředky, jakými je obsah vyjádřen
o psaná podoba
 soubor pravidel je tu daný (učíme se mluvnici, pravidla pravopisu…), je ohraničená, protože má reprezentativní povahu. Je závaznější, kultivovanější.
o mluvená (zvuková) podoba
 nástup normy byl ve srovnání s psanou podobou pozvolný, přišla vlastně až s rozvojem zařízení na záznam zvuku, kdy i mluvený jazyk nabyl reprezentativní povahy. Mísí spisovné i nespisovné prvky.
Každá z těchto forem má svůj inventář prostředků, tyto prostředky se liší svými vlastnostmi a funkcemi.
Psaná podoba jazyka se řídí pravopisnými zásadami - ortografickými, mluvená podoba jazyka se řídí pravidly spisovné výslovnosti - ortoepická pravidla. Fonetika pracuje s hláskami - souvisí s hláskami. Mluvená podoba - hláska. Psaná podoba - písmeno. V čj se nerovná počet hlásek a písmen např. věž - 3 písmena, 4 hlásky. Odborně se písmenu říká grafém, hlásce foném. 
Fonetika
 Nauka o zvukové podobě jazyka, pozoruje a popisuje jeho jednotlivé zvuky (hlásky)
 Zabývá se tím, jak se hlásky spojují do slov a jak se pomocí slov vytváří souvislá řeč, která má již svou modulaci
 Za nejmenší jednotku řeči je považována hláska
 Hláska
 Nejmenší a dále již nedělitelná mluvidly vytvářená artikulační akustická realita jazyka, která představuje základní prvek konkrétního jazyka (Bohuslav Hála) = hláska
 Fonetika zkoumá, popisuje a hodnotí auditivní prostředky sociální komunikace lidskou řečí, a tak z hlediska teoretického vědeckého pravidla i jeho praktické aplikace
Fonetika zkoumá zvukovou rovinu ze 3 hledisek
1) z hlediska fyziologicky artikulačního
jak se hlásky tvoří pomocí mluvidel, jak se tvoří doprovodné zvuky, popisuje mechanismus tvoření všech těchto prvků
2) z hlediska akustického
jak se zvuk přenáší
3) z hlediska auditivního
percepce (přijímání) zvuků, zabývá se podmínkou pro přijetí
Fonologie
• Zkoumá způsob využití zvukového materiálu v jazyce
• Zabývá se jevy, které mají rozlišovací význam (distinktivní funkci)
• Zabývá se fonémy, které můžeme chápat jako hlásky s rozlišovací schopností
• Základní jednotkou je foném (zvukový jazykový prostředek sloužící k rozlišení morfémů, slov a tvarů slov s různým významem)
• V čj existuje 36 fonémů (hlásky, které jsou ve velmi podobných slovech schopny rozlišit význam)
 Např. ten X den, voda X vana
• Foném má schopnost se tvořit, není to nic pevně stanoveného a neměnného
• Fonologie popisuje fonémy, zabývá se jejich vztahy a zákonitostmi jejich spojování
• pata - pátá … stejná hláska, ale má jinou vlastnost - změnil s...
		
        
    
    Klíčová slova:
		
		  		  fonetika
		  		  reč
		  		  fonologie
		  		  slabika
		  		  hláska
		  		
		
				
		
		Obsah:
		
				- Témata přednášek
 • Fonetika, její rozdělení, funkce a metody
 • Zásady fonetické transkripce
 • Historie fonetiky a fonologie
 • Produkce řeči (tvoření)
 • Percepce (vnímání řeči)
 • Mluvící orgány a jejich funkce (respirace, fonace, artikulace)
 • Soustava českých vokálů
 • Konsonanty a jejich klasifikace dle místa artikulace
 • Klasifikace konsonantů dle způsobu artikulace
 • Vady řeči
 • Modifikace hlásek v proudu řeči
 • Asimilace hlásek (přizpůsobení)
 • Ortoepie vokálů (spisovná výslovnost)
 • Ortoepie konsonantů
 • Ortoepie skupin konsonantů
 • Ortoepie cizích slov, ortoepické příručky
 • Zvukové prostředky souvislé řeči (přízvuk)
 • Melodické prostředky souvislé řeči (intonace)
 • Vlastnosti lidského hlasu
 • Členění souvislé řeči (tempo, rytmus, pauzy)
 • Slabika, slabikotvornost
 • Fonologie, foném, varianty fonémů, fonologické protiklady, alternace
Zdroje:
		    
		    		    - • Fonetika v teorii a praxi (Hála)
- • Základy fonetiky (Romportl)
- • Fonetika a fonologie (Šiška)
- • Fonetika a fonologie českého jazyka (Krčmová)
- • Česká fonetika (Klimeš)
- • Fonetika a fonologie češtiny (Palková)
- • Výslovnost spisovné češtiny 1,2 (1- Hála; 2- Romportl)
- • Česká výslovnostní norma (Hůrková)