Základy práva k duševnímu vlastnictví

PRÁVA K DUŠEVNÍMU VLASTNICTVÍ

= práva k nehmotným statkům

1. práva v oblasti kultury
• pr. autorské - práva autora
• pr. příbuzná pr. autorskému - pr. výkonných umělců
• pr. související s pr. autorským - pr. výrobců zvukových a obrazových záznamů, p.
televizních společností…

2. práva průmyslového vlastnictví
• k výsledkům tvůrčí činnosti - k vynálezu, už. vzoru, prům. vzoru, topografii pol. výr.
• k označení - k obch. firmě, ochr. známce, označení původu

Zvláštnosti:
• duševní povaha předmětu („jiné maj. hodnoty“) - existence nezávisí na tom zda je hmotně vyjádřen
• všudypřítomnost - nepotřebujeme se dostat k hmotnému ztvárnění, stačí znát
• časová omezenost - aby nedocházelo ke zneužívání monopolů
• teritoriální charakter práv - neplatí bez dalšího za hranicemi

- moderní úpravy od 19. st. - předtím monopoly
- neužívá se kupní smlouva, ale smlouva o převodu (ne nájemní, ale licenční)

- práva absolutní, znaky vlast. pr. a věcných práv
- nový ObčZ předpokládá dvě kategorie věcí: hmotné a nehmotné
- zákon o ochranných známkách jako první používá pojem „vlastnictví OZ“ (ale neužívá kupní sml. …)

- autorské právo vychází z principu jedinečnosti => princip neformální ochrany - právo vzniká vytvořením ve smyslem vnímatelné formě (to neznamená ve hmotné formě! - např. zazpívá melodii)
- X výsledek u prům. vlast. není jedinečný (jedinečný je pouze způsob) => právo priority