Úvod do kriminalistiky - poznámky

I. Úvod do kriminalistiky

§ 1. Předmět kriminalistiky
Kriminalistika je jednou z řady disciplín, které usilují o vědecké poznání trestné činnosti a o uplatnění vědeckých poznatků v boji s ní. Jde o obor poměrně mladý - teprve od 90. let minulého století. Do té doby byla justice odkázána na velmi omezený okruh důkazních prostředků. To vedlo ke dvěma nežádoucím důsledkům: velká část spáchaných trestných činů zůstávala nepotrestána a nedostatek důkazních možností vedl k tomu, že byl zveličován význam výpovědí, především obžalovaného.
Nové perspektivy, jak zefektivnit boj s kriminalitou, otevřel nebývalý rozvoj vědy a techniky v 19. století. Dokonce i tradiční důkazní prostředky - výpovědi - byly zdokonaleny novými psychologickými přístupy.
Objekty materiálního světa, které zkoumá kriminalistika, lze rozdělit do tří velkých skupin:
- veškeré skutkové znaky trestných činů, ev. jiných společensky nežádoucích jevů včetně osoby pachatele
- stopy trestných činů a nositele těchto stop
- činnost subjektů, podílejících se na boji s kriminalitou, tj. zejména policie, vyšetřovacích orgánů, státního zastupitelství, soudů a znalců
Předmět vědy - je určen především okruhem zákonitostí, které daná věda zkoumá. Poznáním zákonitostí, vztahujících se ke zkoumaným objektům, proniká věda od jevu k podstatě a dosahuje teoretického poznání.
Kriminalistika zkoumá tyto dva okruhy zákonitostí objektivního světa, které tvoří její předmět:
1. zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a jiných kriminalisticky relevantních informací o spáchaných trestných činech
2. zákonitosti nalézání, shromažďování, dokumentace a zkoumání stop a jiných kriminalisticky relevantních informací o spáchaných trestných činech
Obě skupiny zákonitostí se vztahují ke stopám. Stopa je klíčový pojem kriminalistiky - je stěžejním zdrojem informace o trestném činu a východiskem veškerého poznání, nezbytného k odhalování a vyšetřování trestných činů.