Třískové obrábění

Třískové obrábění
Břit nástroje vniká do materiálu a odděluje od něj třísky. Základem obrábění je teorie vzniku třísky. Přitom rozlišujeme několik pohybů:
• Pohyb do řezu (hlavní pohyb), kterým se odebírá tříska; např. u soustruhu jej vykonává obrobek, u frézky nástroj.
• Pohyb do záběru čili posuv (vedlejší pohyb) je k němu zpravidla kolmý a nástroj se jím posouvá na jiná místa povrchu obrobku. Posuv může být podélný a příčný, plynulý nebo přerušovaný.
• Přísuv je obvykle kolmý k obráběnému povrchu a nastavuje hloubku řezu.

Při řezání se oddělovaná nedeformovaná vrstva na obrobku mění v třísku. Dochází při tom k plastické deformaci, která je ovlivněna druhem, vlastnostmi obráběného materiálu a podmínkami, za kterých probíhá; hlavně deformační rychlostí a teplotou. Výsledným projevem této plastické deformace je oddělení třísky formou lomu.
Tříska tvářená - plynulá nebo dělená
Tříska netvářená - obrobený materiál odletuje z místa řezu ve formě jednotlivých malých elementů. Dochází k tomu při obrábění tvrdých a křehkých materiálů např. skla, kalené oceli apod.