Poznámky ze Speciální pedagogiky - Psychopedie

PSYCHOPEDIE

Vymezení pojmu mentální retardace
Mentální retardace / opoždění/ je vývojová porucha integrace různých psychických funkcí s celkovou nižší inteligencí. Je provázena poruchami adaptace, tj.nižší schopností orientovat se v životním prostředí. To souvisí se zpomaleným, zaostávajícím vývojem a s omezenými možnostmi vzdělání a nedostatečnou sociální přizpůsobivostí.
V populaci se udává 2 - 5 % výskyt osob s mentální retardací.

Na vznik MR mají vliv různé faktory:
• dědičnost
• organické nebo funkční porušení mozku a jeho zrání
• sociokulturní deprivace, deficit učení
• specifické genetické příčiny / syndrom Downův, Turnerův, fenylketonurie.../
• nespecificky podmíněné poruchy
- prenatální vlivy 80 %
- perinatální vlivy 5 %
- postnatální vlivy, možné omezit do 2 let, 15 %
Po 2 roce mluvíme o získané MR nebo demenci

Odlišení MR - působit dojmem mentálně hendikepovaného může i např. dítě
- se smyslovou vadou, bez speciální péče, dítě s dlouhodobou chorobou, dítě přestěhované do jinojazyčného prostředí.
- výchovně zanedbané
- s poškozením mozku, kdy není porušena poznávací činnost a rozumové schopnosti, může mít určité zvláštnosti, nezvyklosti v chování a v povaze
- se špatným a pozdním vývojem řeči v důsledku lehkého poškození CNS, na řeči závisí vývoj celkové poznávací činnosti dítěte, ale lze zjistit, že není v základě porušena poznávací činnost

Nejužívanějším kriteriem při posuzování úrovně MR je výsledek vyšetření vyjádřený inteligenčním kvocientem. Jeho nepřesnost vyplývá z toho, že nebere v úvahu neintelektové jevy, jako je motivační bariéra, nedokonalá schopnost vyjadřování, snížená adaptabilita, nesoustředěnost. Musíme brát v úvahu ostatní charakteristické znaky osobnosti.