EIA proces - výpisky z učebnice

Historie

Vývoj posuzování vlivů na životní prostředí.

Období roků 1970 -1975

Pro posuzování vlivů na životní prostředí bylo klíčovým přijetí zákonu NEPA (National Environmental Policy Act) v USA v roce 1969. Přínos tohoto zákona spočíval ve způsobu, jakým zavedl mezioborovou ochranu životního prostředí. Do té doby byla pro každou složku životního prostředí speciální právní norma (např. zákon o ochraně ovzduší, půd, atd.). Tvůrcům tohoto zákona se podařilo prosadit interdisciplinární přístup a integrovat poznatky ze sociálních a přírodních věd k ovlivnění rozhodování a území. Dalším jeho přínosem bylo možnost vstupu veřejnosti do rozhodování, která patrně souvisela s rozvojem ekologických hnutí počátkem sedmdesátých let.

NEPA se poměrně rychle rozšířila i do ostatních krajin. Většina zemí už v té době řešila problémy znečistěného ovzduší nebo eroze půdy. Svůj podíl na rychlém zavedení environmentálního posuzování do legislativy měli konference Organizace spojených národů. První konferencí, která se snažila najít společný rámec pro komplexní řešení environmentálních problémů byla Konference o životním prostředí v Stockholmu v roce 1972. Výsledkem byla agenda zaměřená na management lidských sídel, identifikaci a kontrolu polutantů a výchovné aspekty ochrany životního prostředí. Z popudu této konference vznikl také Program OSN pro životní prostředí UNEP, kterého úkolem je financování výzkumu největších environmentálních problémů.

Ve stejné době začínají některé státy zakládat agentury pro životní prostředí, nebo opatreně napodobovat zákon NEPA. Příklad USA následovali Kanada (1973), Austrálie (1974), Malajzie (1974) a Francie (1976). Toto období je charakterizováno hledáním postupů a metod pro efektivní hodnocení. Bylo zveřejněno množství případových studií a začali se vyvíjet analýzy pro hodnocení impaktu.